ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.1229.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 1229/2019-244
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka v exekuční věci oprávněného Oberbank AG se sídlem v Linci, Untere Donaulände č. 28, Rakouská republika, pobočka Česká republika se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. č. 6/3, zastoupeného JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech č. 4/3, proti povinnému M. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Liborem Zemancem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. č. 123/36, pro 24 582 053,06 Kč s příslušenstvím prodejem zástavy, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 EXE 2186/2013 a u soudního exekutora JUDr. Milana Bronce, Exekutorský úřad České Budějovice, pod sp. zn. 8 EX 569/13, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. října 2014 č. j. 5 Co 934/2014-69, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 10. 2014 č. j. 5 Co 934/2014-69 není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Povinný nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na vyřešení dovolatelem předestřené otázky procesního práva, zda „může odvolací soud rozhodnout v odvolacím řízení proti usnesení soudního exekutora bez nařízení jednání s odkazem na ust. §214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., aniž by se projednávaná věc týkala nákladů řízení nebo lhůty plnění anebo předběžné vykonatelnosti“, neboť projednání odvolání směřujícího proti usnesení soudního exekutora o určení ceny nemovitosti (tj. usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé) bez nařízení jednání umožňuje ustanovení §214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. (srov. §55c odst. 5 exekučního řádu).
V dovolání povinného byl uplatněn jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., namítá-li dovolatel tzv. jinou vadu řízení (že soud „věc projednal bez nařízeného jednání“ a tím dovolateli znemožnil „nejen uplatňovat svá obecná procesní práva, ale též seznámit se s obsahem vyjádření soudního znalce k věci, učiněného na výzvu soudu v průběhu odvolacího řízení a případně na ně reagovat“); k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Tvrzení povinného o uvedeném procesním pochybení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř., a proto přípustnost dovolání nemůže založit (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014 sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014 sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014 sp. zn. 32 Cdo 1254/2014 a ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. 32 Cdo 1145/2015).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Protože exekuce již byla skončena, rozhodl dovolací soud i o nákladech řízení; rozhodnutí o nich nemusí být odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 9. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu