ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2501.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 2501/2018-403
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce FOLGET, spol. s r. o. se sídlem v Šumperku, Průmyslová č. 3062/5, IČO 25876732, zastoupeného Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí č. 365/7, proti žalovaným 1) L. Z. , narozené XY, bytem XY, 2) E. K. , narozené XY, bytem XY a 3) I. Š. , narozené XY, bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Ing. Pavlou Buxbaumovou, advokátkou se sídlem v Uničově, Masarykovo náměstí č. 37, o 47 895 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 104/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. února 2018 č. j. 16 Co 113/2017-360, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit každé z žalovaných 1) až 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 232,45 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Pavly Buxbaumové, advokátky se sídlem v Uničově, Masarykovo náměstí č. 37.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2018 č. j. 16 Co 113/2017-360 není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť žalobce v něm vymezuje právní otázku (zda „obdobným průkazným účetním záznamem v technické formě, který zaručuje průkaznou a jednoznačnou původnost“ může být i listinný výstup opatřený jedinečným kódem, čárovým kódem, na této listině, resp. zda „průkazný účetní záznam“ musí být zachycen na jedné listině či zda jej může tvořit soubor listin, o jejichž pravosti včetně pravosti podpisů nemá soud pochyby – zde inventurní protokol z 12. 11. 2015, prezenční listina z 12. 11. 2015, rekapitulace inventury v nákupních cenách z 12. 11. 2015), na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
Žalobce nebrojí proti závěru odvolacího soudu, že inventurní zápis [jako průkazný účetní záznam o provedení fyzické inventury a o vyúčtování inventarizačních rozdílů ve smyslu ustanovení §30 odst. 8 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění účinném do 31. 12. 2015 (dále jen „zákon o účetnictví“)] musí – stejně jako inventurní soupisy podle §30 odst. 7 zákona o účetnictví – obsahovat „podpisový záznam osoby odpovědné za zjištění skutečností podle §30 odst. 7 písm. a) zákona o účetnictví a podpisový záznam osoby odpovědné za provedení inventury“. I když provedení inventarizace (její průkaznost) žalobce v řízení prokazoval „inventurním protokolem“ ze dne 12. 11. 2015 sestávajícím z 36 (vlastnoručně nepodepsaných) listů, které vedle ostatních údajů (u jednotlivých druhů zboží byla vždy uvedena „cena MJ“, „Sk. Stav MJ“, „Úč. stav MJ“, „Rozdíl MJ“, „Sk. Stav Kč“, „Úč. Stav Kč“, „Rozdíl Kč“, „Sk. Rozdíl Kč“) obsahovaly (rovněž ve vztahu k jednotlivému druhu zboží) též „kód zboží“ a „čárový kód“, nezávisí rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení právní otázky, zda uvedené listiny jako „listinný výstup opatřený jedinečným kódem, čárovým kódem, na této listině“ jsou „obdobným průkazným účetním záznamem v technické formě, který zaručuje průkaznou a jednoznačnou původnost“, neboť za situace, kdy ze skutkových tvrzení žalobce přednesených před soudy ani z jimi učiněných skutkových zjištění nevyplynulo, že by se jednalo o údaje jednoznačně přiřaditelné odpovědným osobám, jejichž podpisovým záznamem musí být tyto účetní záznamy opatřeny, se odvolací soud touto otázkou nezabýval (a zabývat ani nemohl). Uvedené potom platí též pro druhou část položené otázky (zda „průkazný účetní záznam“ musí být zachycen na jedné listině či zda jej může tvořit soubor listin, o jejichž pravosti včetně pravosti podpisů nemá soud pochyby – zde inventurní protokol z 12. 11. 2015, prezenční listina z 12. 11. 2015, rekapitulace inventury v nákupních cenách z 12. 11. 2015).
K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. [polemizuje-li se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že ani dalšími důkazy nebyl vznik schodku prokázán, a namítá-li (v rozporu s obsahem odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), že odvolací soud nepracoval s „inventurními protokoly“ jako s jiným možným důkazem, řádně nehodnotil ani jiné provedené důkazy a zcela pominul zabývat se tím, zda žalobce listinnými důkazy či jinými dalšími důkazy řádně neprokázal vznik schodku].
Odvolací soud však postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jakož i Ústavního soudu [srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2007 sp. zn. 21 Cdo 920/2006, uveřejněného pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007, nebo dovolatelem zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2008 sp. zn. 21 Cdo 2111/2007 a nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 9. 2011 sp. zn. I. ÚS 687/10, podle kterých není-li schodek zjištěn (prokázán) inventarizací, neznamená to bez dalšího, že by zaměstnavatel neměl proti odpovědnému zaměstnanci nárok na náhradu škody podle ustanovení §252 zák. práce; zaměstnavatel však musí,
má-li být jeho žaloba úspěšná, jinými důkazními prostředky prokázat stav hodnot, které zaměstnanec převzal k vyúčtování, a skutečnost, že došlo ke škodě (schodku) na svěřených hodnotách], jestliže se na základě dalších provedených důkazů zabýval tím, zda žalobce prokázal stav hodnot, které žalované převzaly k vyúčtování, a vznik tvrzeného schodku [shledal-li, že ani na základě „Rekapitulace inventury v nákupních cenách“, která obsahuje podpisy žalovaných 1) a 3) a prodavačky P., ani prezenční listiny ze dne 12. 11. 2015, ze které vyplývá pouze to, které osoby se fyzické inventury zúčastnily, ani výslechem žalovaných 1) a 3) a výslechem svědků nebyl schodek prokázán, neboť na jejich základě nelze učinit závěr, že stav hodnot uvedených v „inventurním protokolu“ odpovídá skutečnému (fyzickému) stavu hodnot zjištěnému inventurou].
Protože námitky uplatněné žalobcem nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 5. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu