ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4289.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 4289/2018-144
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně I. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Klatovech, Kpt. Jaroše č. 94, proti žalovanému Greiner aerospace CZ spol. s r.o. se sídlem v Nýrsku, Komenského č. 895, IČO 29125031, zastoupenému Mgr. Ing. Ladislavou Jindřichovou, advokátkou se sídlem v Klatovech, Komenského č. 4, o 240 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 148/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. srpna 2018 č. j. 61 Co 167/2018-126, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 8. 2018 č. j. 61 Co 167/2018-126 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je [jeho právní závěr o tom, že žalobkyni přísluší od žalovaného odstupné při rozvázání pracovního poměru podle ustanovení §67 odst. 2 zákoníku práce] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
K otázce, za jakých podmínek se soud – za situace, kdy zaměstnanec neuplatnil u soudu neplatnost výpovědi z pracovního poměru dané mu zaměstnavatelem – může zabývat tím, zda k rozvázání pracovního poměru ve skutečnosti došlo z důvodu uvedeného v ustanovení §52 písm. d) zákoníku práce, srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4468/2010, uveřejněného pod č. 144 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012, a v něm uvedený právní názor, podle kterého skončil-li pracovní poměr na základě výpovědi zaměstnavatele, která sice byla postižena důvodem neplatnosti, neboť v ní důvod výpovědi nebyl skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, avšak nebyla pravomocným soudním rozhodnutí určena jako neplatná, má zaměstnanec, který neuplatnil u soudu neplatnost rozvázání pracovního poměru (ačkoliv správně měl a mohl), právo na odstupné podle ustanovení §67 odst. 1 zákoníku práce jen tehdy, jestliže z výpovědi z pracovního poměru lze – navzdory vadám, kterými je postižena – dovodit, že k rozvázání pracovního poměru došlo z některého z výpovědních důvodů uvedených v ustanoveních §52 písm. a) až d) zákoníku práce.
K otázce, jakým způsobem musí zaměstnavatel vymezit důvod výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce, aby se jednalo o platné právní jednání, srov. odůvodnění již uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4468/2010, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2013 sp. zn. 21 Cdo 224/2013, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2015 sp. zn. 21 Cdo 2866/2014 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016 sp. zn. 21 Cdo 727/2015, a v nich uvedený právní názor, podle kterého dává-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, protože zaměstnanec nemůže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dále konat dosavadní práci, musí ve výpovědi – má-li být platným právním úkonem (podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 právním jednáním) – při skutkovém vymezení výpovědního důvodu vždy rozlišit, zda důvodem výpovědi je neschopnost zaměstnance konat práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí [tedy okolnosti uvedené v ustanovení §52 písm. d) zák. práce], nebo zda přistupuje k rozvázání pracovního poměru výpovědí proto, že zaměstnanec z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění) pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci [tedy z důvodu uvedeného v ustanovení §52 písm. e) zák. práce]. Odvolává-li se zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru na lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb, pak tyto skutečnosti musí být výslovně uvedeny také v lékařském posudku nebo z něho (alespoň) musí bez pochybností vyplývat.
Za situace, kdy pracovní poměr žalobkyně u žalovaného skončil na základě výpovědi z pracovního poměru odůvodněné postupem „dle ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce v platném znění a to z důvodů pozbytí dlouhodobě zdravotní způsobilosti k výkonu práce“, neboť „dne 2. 1. 2015 byl posuzujícím lékařem vystaven lékařský posudek pro účely posouzení zdravotní způsobilosti k práci, na základě kterého (…) pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce“, ve které nebylo žalovaným rozlišeno, zda důvodem výpovědi je neschopnost žalobkyně konat práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, nebo zda přistupuje k rozvázání pracovního poměru výpovědí proto, že žalobkyně z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění) pozbyla dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci, a tyto skutečnosti nebyly ani uvedeny v lékařském posudku vydaném poskytovatelem pracovnělékařských služeb, na který se žalovaný ve výpovědi z pracovního poměru odvolává, soudy (i když svůj postup neopřely o přiléhavé důvody) postupovaly v souladu s uvedenými závěry dovolacího soudu, jestliže se zabývaly tím, zda k rozvázání pracovního poměru žalobkyně došlo z důvodu, který zakládá její právo na odstupné podle ustanovení §67 odst. 2 zákoníku práce.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 6. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu