ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4316.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 4316/2018-305
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. Č., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. PhDr. Jaromírem Saxlem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 567/33, proti žalované Sociální služby Vyškov, příspěvkové organizaci se sídlem ve Vyškově, Polní č. 252/1, IČO 226556, zastoupené JUDr. Josefem Vítem, advokátem se sídlem ve Vyškově, Kostelní č. 146/3, o náhradu škody, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 104/2013, o odvolání Fakultní nemocnice Olomouc, příspěvkové organizaci se sídlem v Olomouci, I. P. Pavlova č. 185/6, IČO 00098892, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2018 č. j. 49 Co 275/2014-274, takto:
Řízení o odvolání Fakultní nemocnice Olomouc proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2018 č. j. 49 Co 275/2014-274 se zastavuje .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2018 č. j. 49 Co 275/2014-274 bylo (v řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 4. 2014 č. j. 7 C 104/2013-92) rozhodnuto, že se „znaleckému ústavu Fakultní nemocnici Olomouc, IČ: 00098892, se sídlem Olomouc 5, I. P. Pavlova 185/6, za podání ústního vysvětlení k reviznímu znaleckému posudku vypracovanému na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2017, č. j. 49 Co 275/2014-214, u jednání dne 22. listopadu 2017“ přiznává odměna „za 4 hodiny práce po 350 Kč ve výši 1 400 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 294 Kč, celkem 1 694 Kč“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Fakultní nemocnice Olomouc odvolání adresované Vrchnímu soudu v Olomouci.
Podle ustanovení §201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů; o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud (§10 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §10a, §236 odst. 1 o. s. ř.).
Usnesení Krajského soudu v Brně o znalečném (o odměně za podání ústního vysvětlení k reviznímu znaleckému posudku) není rozhodnutím krajského soudu vydaným v řízení v prvním stupni ve smyslu ustanovení §201 o. s. ř., nýbrž je akcesorickým rozhodnutím krajského soudu jako soudu odvolacího vydaným v rámci odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1037/97, uveřejněné pod č. 102 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998). Proti rozhodnutí krajského soudu, který je soudem odvolacím, však již není odvolání opravným prostředkem, jejž by bylo možné podat jak proti rozhodnutí o vlastním předmětu odvolacího řízení, tak proti akcesorickým rozhodnutím vydaným v rámci odvolacího řízení (srov. §201 a §10 odst. 2 o. s. ř.). Tomu koresponduje i skutečnost, že Nejvyšší soud - ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava (srov. článek 91) - může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. §9 odst. 3 a §10a o. s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soudní řád neupravuje.
Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 větu první o. s. ř.). Je-li podáno odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001 sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné pod č. 85 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002 sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné pod č. 139 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012 sp. zn. 21 Cdo 658/2011).
Protože zde tedy není soudu, který by byl - jak výše uvedeno - funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání Fakultní nemocnice Olomouc proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2018 č. j. 49 Co 275/2014-274, Nejvyšší soud České republiky řízení o tomto podání Fakultní nemocnice Olomouc zastavil (§243b, §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2018 č. j. 49 Co 275/2014-274 by navíc nemohlo být ani přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., protože nesměřuje proti rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto řízení o odvolání Fakultní nemocnice Olomouc v konečném rozhodnutí o věci (srov. obdobně §243g odst. 1 věta druhá, §243b, §151 odst. 1 o. s. ř.) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002 sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 1. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu