ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.462.2019.1
sp. zn. 22 Cdo 462/2019-1105
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně A. B. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany , se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, IČO: 60162694, za účasti vedlejších účastnic na straně žalované: 1) AIR STATION s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Žitavského 496, IČO: 28410513, zastoupené Mgr. Danou Štumpovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, a 2) Letiště Příbram, s. r. o. , se sídlem v Drásově, Skalka 39, IČO: 27421821, zastoupené JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Komenského náměstí 289, o odstranění stavebních úprav, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 169/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2018, č. j. 20 Co 139/2018-937, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejší účastnici 1) náklady dovolacího řízení ve výši 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně vedlejší účastnice 1) Mgr. Dany Štumpové, advokátky se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12.
IV. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejší účastnici 2) náklady dovolacího řízení ve výši 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně vedlejší účastnice 2) JUDr. Jaroslavy Žákové, advokátky se sídlem v Příbrami, Komenského náměstí 289.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 3. 2018, č. j. 5 C 169/2008-807, zamítl žalobu na odstranění stavby postavené na pozemcích žalobkyně parc. č. XY a XY, zapsaných na LV č. XY pro k. ú. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY (dále jen „předmětné pozemky“), a na přikázání předmětných pozemků do vlastnictví České republiky (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 8. 2018, č. j. 20 Co 139/2018-937, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby se žalovaná zdržela dalších zásahů a odstranila výsledek stavebních prací – vybudovanou účelovou komunikaci – na předmětných pozemcích, a část rozsudku soudu prvního stupně, v němž zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala přikázání předmětných pozemků za náhradu žalované, zrušil a řízení v této části zastavil; v dalším rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. – IV.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe Nevyššího soudu a dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak. Odvolací soud nesprávně posoudil právní a skutkové okolnosti projednávaného případu, zasáhl do jejích práv na spravedlivý proces a žalobkyni vyzval k úpravě žalobního petitu, když v rozporu se svým dřívějším názorem dospěl k tomu, že se na sporných pozemcích nenachází stavby, ale stavební úpravy, proto, aby mohl žalobu zamítnout. Odvolací soud dále chybně nahradil vlastní činnost odkazy na jiná řízení a závěry tam učiněné a postupoval v rozporu se zásadami civilního soudního řízení a názory Nejvyššího soudu. Postup soudů v tomto případě je v přímém rozporu s rozhodnutími soudů v obdobné věci paní I. Z. Nesouhlasí se závěry soudu o důsledcích privativní novace a uzavření nájemního vztahu a poukazuje na dobré mravy, neboť k realizaci stavby došlo v době, kdy tehdejší vlastníci mohli jen těžko ovlivnit stavební činnost na pozemcích. Soudy ignorují závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2698/2012 vyneseného v této věci, i rozhodnutí v obdobných věcech sp. zn. 22 Cdo 4707/2010 a 22 Cdo 4304/2011. Soud ani neodročil řízení za účelem smírného řešení sporu. Dále brojí proti závěru soudu prvního stupně o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované. Zřízené věcné břemeno má pak sloužit k provozování letiště, nikoliv k umístění stavby. Žalobkyně nemůže souhlasit ani s tvrzením, že vzletová a přistávací dráha může být považována za součást pozemku. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí prvního stupně a odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení, případně aby sám rozhodl o změně rozhodnutí v tom smyslu, že žalobkyni v plném rozsahu vyhoví a přizná právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovaná ve vyjádření uvedla, že se ztotožňuje s napadeným rozhodnutím. Dovolání by mělo být odmítnuto, neboť žalobkyně neuvedla, od jakého konkrétního rozhodnutí Nejvyššího soudu se odvolací soud odchýlil ani jakým způsobem jinak, než tyto věci rozhodoval Nejvyšší soud, by měla být jeho judikatura změněna. Nebude-li dovolání odmítnuto, navrhuje jeho zamítnutí.
Vedlejší účastnice 1) souhlasí se zamítnutím žaloby, byť z jiných důvodů než odvolací soud. Vzletovou a přistávací dráhu stejně jako pojezdovou dráhu považuje za samostatnou věc, která byla v majetku žalované a kterou žalovaná vyčlenila jako nepotřebný majetek, provedla výběrové řízení a prodala tento majetek vedlejší účastnici 1). Kupní smlouvu je třeba považovat za platnou. Zřízená stavba je oprávněnou a tvoří součást letiště; její odstranění není ve veřejném zájmu. Dále rozsáhle argumentuje, že na sporných pozemcích jsou zřízeny samostatné stavby. Žádá zamítnutí dovolání žalobkyně.
Vedlejší účastnice 2) se ve svém rozsáhlém podání vyjadřuje k žalobkyní vytýkaným vadám řízení. Dále rozsáhle popisuje průběh vedených řízení s dalšími vlastníky pozemků, na nichž letiště leží. Argumentem rozporu s dobrými mravy se již zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí č. j. 22 Cdo 3244/2017-740; o rozpor s dobrými mravy nejde, neboť s výstavbou letiště dalo souhlas družstvo, v jehož čele stál otec žalobkyně. Dále se vyjadřuje k vedeným exekucím, možnosti smírného řešení sporu, rozsahu zřízeného věcného břemena a délce řízení. Předmětné pozemky nejsou letištní pozemky; jde o účelovou komunikaci a travnatou plochu. Soudy postupovaly podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolání nesplňuje podmínku §237 o. s. ř. Navrhuje odmítnutí, případně zamítnutí dovolání a přiznání vedlejší účastnici 2) náhrady nákladů dovolacího řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle judikatury dovolacího soudu [např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněného pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (dostupná na www.nsoud.cz )], má-li být dovolání přípustné podle v §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.
Již v základním vymezení přípustnosti dovolání je dovolání žalobkyně vnitřně rozporné, jestliže odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a současně tvrdí, že dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak. Námitkou odklonu od ustálené rozhodovací praxe dovolatelka z povahy věci namítá, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je správná a odvolací soud ji nerespektoval; požadavkem na vyřešení právní otázky dovolacím soudem jinak vystihuje §237 o. s. ř. přesvědčení dovolatelky, že dosavadní právní názor Nejvyššího soudu ohledně určité právní otázky je nesprávný a má být změněn. Dovolatelka však nemůže odvolacímu soudu současně vytýkat, že nerespektoval ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a současně žádat, aby sám Nejvyšší soud přehodnotil své dosavadní právní názory a určitou právní otázku posoudil jinak, než jak ji dosud posuzoval. Tyto dva požadavky pojmově vedle sebe nemohou obstát, ač přesně na tomto rozporu je vymezení přípustnosti dovolání v dané věci ze strany žalobkyně založeno.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) ].
Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
Předně je třeba zdůraznit, že žalobkyně v rozsáhlém dovolání uvedla řadu námitek a výhrad, jimiž brojila proti rozsudku odvolacího soudu (a nepřípustně i rozsudku soudu prvního stupně), avšak zásadně nebyla schopna v jejich souvislosti řádně vymezit otázku přípustnosti dovolání, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Neuvádí ani rozhodnutí Nejvyššího soudu, od nějž by se měl konkrétní závěr odvolacího soudu odchylovat, ani rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by již nemělo obstát, a dovolací soud by měl věc řešit jinak. V dovolání je obsažen pouze obecný odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2698/2012, 22 Cdo 4707/2010 a 22 Cdo 4304/2011. Žalobkyně však neuvádí, v jaké konkrétní otázce se měl odvolací soud od některého z těchto rozhodnutí odchýlit. Dovolací přezkum přitom nemůže představovat bezbřehou revizi napadeného rozhodnutí, a proto pokud žalobkyně řádně nevymezila konkrétní právní otázku a předpoklady její přípustnosti, nemůže dovolání v této podobě obstát.
Odvolací soud v dané věci ohledně pozemku parc. č. 452/153 uzavřel, že se na něm nenachází stavby; jde o travnatou plochu, lze pouze předpokládat, že se pod povrchem nachází odvodňovací systém letiště, jehož odstranění se však s odkazem na zákon o půdě nelze domáhat. Tento pro odvolací soud určující závěr žalobkyně v dovolání nijak nezpochybnila a vůbec s ním nepolemizuje.
Ve vztahu k pozemku parc č. XY pak odvolací soud uvedl, že se na něm nenachází vzletová a přistávací dráha, ale část veřejně nepřístupné pojezdové dráhy v současné době sloužící k obsluze objektů v areálu bývalého letiště, popř. další potřebě vedlejší účastnice 1). Vzhledem k tomu dospěl k závěru, že jde o účelovou komunikaci. Protože byla k předmětným pozemkům uzavřena nájemní smlouva, došlo k privativní novaci a po skončení nájemního vztahu již nebyl obnoven původní vztah v době vydání pozemků žalobkyni podle zákona o půdě. Předmětné pozemky byly užívány v souladu s nájemní smlouvou jako část letiště. Předmět nájmu má být přitom vrácen ve stavu odpovídajícímu sjednanému způsobu užívání, jinak ve stavu, v jakém byl převzat. Pokud tento stav neodpovídá, má pronajímatel pouze právo domáhat se náhrady škody, nikoliv však uvedení do původního stavu. Žalobkyně se nemůže domáhat odstranění stavebních úprav na pozemku parc č. XY také proto, že byly provedeny již před uzavřením nájemní smlouvy a po dobu nájmu ke změně nedošlo. Ani tento závěr žalobkyně v dovolání věcně nezpochybňuje, tím méně pak ve vazbě na vymezení přípustnosti dovolání.
Jediná konkrétní otázka, která se z dovolání podává a k níž žalobkyně uvedla odkaz na konkrétní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, je námitka, zda vzletová a přistávací dráha může být považována za součást pozemku.
Tato otázka ale přípustnost dovolání nemůže v žádném případě založit, neboť odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že stavby a stavební úpravy vybudované před uzavřením nájemního vztahu nelze po jeho skončení odstranit a tento závěr z výše uvedených důvodů obstojí. Nadto odvolací soud uzavřel (skutkovými závěry je přitom dovolací soud vázán – srovnej §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ), že jde o pojezdovou dráhu, která je účelovou komunikací a součástí pozemku, a nikoliv tedy, jak žalobkyně uvádí, o vzletovou a přistávací dráhu.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se oprávnění účastníci domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 27. 3. 2019
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu