ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.1024.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 1024/2019-602
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobkyně V. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Terezou Jelínkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, proti žalovanému D. S. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem se sídlem v Plzni, Otýlie Benýškové 1664/14, o výživné manželky, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 3 C 41/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 31. října 2018, č. j. 27 Co 351/2018-577, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 31. 10. 2018, č. j. 27 Co 351/2018 – 577, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolacím soudem přijaté řešení nastolené právní otázky procesního práva [zda nesplněním poplatkové povinnosti v důsledku pochybení (zjevné administrativní chyby učiněné při zadávání příkazu k bezhotovostní platbě v desetinné čárce a poukázání pouhé desetiny částky na úhradu soudního poplatku) poplatníka, který se tak uvedl v omyl o řádném splnění poplatkové povinnosti, lze i pro takový případ vyvozovat vůči dovolateli procesní důsledek plynoucí z ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších změn, zejména zákona č. 296/2017 Sb., tedy ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále také jen „zákon o soudních poplatcích“), neboť odvolací řízení bylo zahájeno 2. 7. 2018 (viz článek VI. přechodná ustanovení části třetí posledně uvedeného zákona); dále k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, který by tak ve svém důsledku znamenal nepřiměřenou tvrdost] je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Právní problém nacházející se v základu právní otázky, a sice vliv povahy příčiny neboli důvodu nesplnění poplatkové povinnosti na zastavení (odvolacího) řízení, byl opakovaně předmětem rozhodovací činnosti dovolacího soudu. Závěr vyjádřený např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 6030/2016, že povinnost soudu zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku plyne přímo z ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, přičemž důvody, pro které poplatník nezaplatil soudní poplatek, nejsou pro vydání rozhodnutí o zastavení řízení právně významné [na tom nic nemění skutečnost, že v odkazovaném rozhodnutí se dovolací soud zaobíral výkladem citovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích ve znění do 29. 9. 2017, protože shoda s přítomnou právní věcí tkví v negaci významu důvodu nezaplacení soudního poplatku], který Nejvyšší soud zopakoval v usnesení z 20. 3. 2019, sp. zn. 32 Cdo 759/2019, byl doplněn v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 179/2019, vymezením speciální kategorie povahy příčiny neboli důvodu nesplnění poplatkové povinnosti, pro jehož naplnění nelze vůči poplatníkovi soudního poplatku vyvozovat procesní důsledek plynoucí z ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, kterou je pochybení soudu. V posuzované věci ovšem o takový důvod nesplnění poplatkové povinnosti nejde, a proto prolomení negace právního významu důvodu nezaplacení soudního poplatku v úvahu nepřipadá.
Dovolatel odpovídá za náležitou míru procesní diligence, pečlivosti, což se v rámci splnění poplatkové povinnosti nepochybně týká také řádného vyplnění (elektronického) formuláře k zadání příkazu pro poukázání správné výše částky na úhradu soudního poplatku z odvolání, a pokud jí nedostál a v důsledku tohoto svého pochybení – byť by se jednalo o zcela zjevně administrativní pochybení – sám sebe uvedl v omyl o řádném splnění poplatkové povinnosti majíc za to, že poukázána bude částka ve správné výši, je povinen strpět příslušný negativní procesní následek vyplývající z ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, kterým je v posuzované věci zastavení odvolacího řízení (viz již cit. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 6030/2016).
K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není způsobilé ani tvrzení dovolatele o nepřiměřené tvrdosti zákona (jeho slovy „hrubé nespravedlnosti“) a formalismu. Za přepjatý formalismus lze totiž považovat, pokud by soud vyžadoval bezpodmínečné dodržení určitého postupu, aniž by proto měl věcný důvod. V posuzované věci se však nejedná o ulpívání na administrativních nedostatcích, nýbrž o dodržení stanovených náležitostí skutkové podstaty předepsaných zákonem. Pokud tedy soud požaduje po účastníku dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (k tomu srov. obdobně například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 1092/15). V této souvislosti dovolatel navíc přehlíží, že v jeho případě nešlo o nesplnění poplatkové povinnosti v zákonné lhůtě podle ustanovení §4 odst. 1 písm. b) a ustanovení §7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích – soudní poplatek z odvolání byl splatný 2. 7. 2018 podáním odvolání
– nýbrž v soudem stanovené 15 denní lhůtě podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Pokud žalovaný nesplnil poplatkovou povinnost ani v tomto dodatečném beneficiu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18), ač ji měl a mohl splnit již při podání odvolání, dovolávat se tvrdosti zákona je nepřípadné.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolatelem požadované posouzení „zda by soud prvního stupně neměl poslat alespoň upomínku a upozornit na částečné uhrazení poplatku“, a to již proto, neboť na této otázce není napadené rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
Lze uzavřít, že aproboval-li odvolací soud dovoláním napadeným usnesením postup soudu prvního stupně, který podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání v soudem stanovené 15 denní lhůtě zastavil, neodchýlil se od rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť nesplnění poplatkové povinnosti žalovaným v důsledku jeho pochybení, byť by spočívalo v zjevné administrativní chybě, vedoucí k jeho mylnému přesvědčení o řádném splnění poplatkové povinnosti, je bez významu pro nastoupení procesního důsledku plynoucího z ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, kterým je zastavení odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 9. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu