ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.626.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 626/2019-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Vrchy, MBA v právní věci žalobců 1) nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené XY, bytem v XY, a 2) nezletilého BBBBB (pseudonym), narozeného XY, bytem v XY, obou zastoupených JUDr. Pavlem Trnkou, advokátem se sídlem v Praze, Milady Horákové č. 176/68, proti žalované A. D. , narozené XY, bytem XY, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 10 C 79/2018, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. září 2018 č. j. 23 Co 273/2018-72, takto:
I. Dovolání žalobců 1) a 2) se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců ad 1) a ad 2) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2018, č. j. 23 Co 273/2018-72, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce, zda je soud povinen zjišťovat názor nezletilých dětí k procesní otázce místní příslušnosti soudu (tedy k otázce výhradně procesního postupu soudu), v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3468/2016 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 122/2015, a z nich vyplývající závěr, že zjištění názoru nezletilých, ať už přímo či nepřímo, k otázkám místní příslušnosti soudu není nezbytné k realizaci zásady nejlepšího zájmu dítěte. V procesní rovině je nejlepší zájem dítěte realizován již procesními pravidly, která v souladu s článkem 12 Úmluvy o právech dítěte tento základní princip respektují).
Dovolatelé nadto uplatňují jiný dovolací důvod než ten, uvedený v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., když podstatou jejich dovolání je namítání vady řízení, spočívající podle jejich názoru v jejich nesprávném zastoupení ve věci (když ke zjištění jejich názoru nebyl ustanoven kolizní opatrovník), a nikoli nesprávné právní posouzení věci. K vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo), lze přihlížet, je-li dovolání přípustné (srov. ustanovení §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. a ustanovení §241a odst. 1 věta druhá o. s. ř.), v projednávané věci však dovolání přípustné – jak bylo vyloženo výše – není.
Lze přesto konstatovat, že dovolatelé napadali usnesení, kterým soud jako jedním z prvotních úkonů ve věci vyslovil svoji místní nepříslušnost, takže ve věci samé bude řízení nadále pokračovat, k případnému odstranění vytýkaného nedostatku bude tudíž v řízení ještě dostatek prostoru.
V projednávané věci dovolací soud neshledal naplnění výluky z přípustnosti dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř., byť napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněné pod číslem 120/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu