ECLI:CZ:NS:2019:24.ND.379.2019.1
sp. zn. 24 Nd 379/2019-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně UniCredit Leasing CZ, a.s. , se sídlem v Praze 4, Želetavská č. 1525/1, IČO 15886492, zastoupené Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 854/2, proti žalované K. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Nerudova č. 1419/22, o určení neúčinnosti darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 11 C 279/2015, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 2. července 2019, č. j. 29 Co 7/2019-214, takto:
I. Řízení o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 2. 7. 2019, č. j. 29 Co 7/2019-214, se zastavuje .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před Nejvyšším soudem České republiky.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, v průběhu řízení o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 11. 2018, č. j. 11 C 279/2015-178, usnesením ze dne 2. 7. 2019, č. j. 29 Co 7/2019-214, přerušil řízení do skončení insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 87 INS XY.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně opravný prostředek, výslovně označený jako odvolání.
Nejvyšší soud, jemuž byla věc předložena odvolacím soudem k rozhodnutí o „odvolání“ žalobkyně, rozhodl o něm (v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o.s.ř.“).
Podle §10 o.s.ř. krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (odstavec 1). O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud (odstavec 2).
Podle §10a o.s.ř. o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.
Podle §201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího zákon odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta procesní rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2036/2001, ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3047/2010, a ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 245/2012, jež jsou – stejně jako i dále uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Jelikož opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání, nýbrž dovolání, občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o.s.ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod číslem 85, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2002, pod číslem 139, a ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2383/2006, k jejichž závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v dalších svých rozhodnutí – z pozdější doby srov. například usnesení ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4948/2014, ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2063/2018, a ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 24 Cdo 3039/2018).
V souzené dané podala žalobkyně odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci o přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o.s.ř., které je rozhodnutím odvolacího soudu vydaným v rámci odvolacího řízení; odvolání proto přípustné není.
Žalobkyně, ač odvolacím soudem poučena, že odvolání proti tomuto usnesení není přípustné, podala prostřednictvím odvolacího soudu odvolání, které adresovala Vrchnímu soudu v Praze, jenž však není k jeho projednání a rozhodnutí funkčně příslušný.
Protože v rámci soustavy soudů není – jak výše uvedeno – soud, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 2. 7. 2019, č. j. 29 Co 7/2019-214, Nejvyšší soud České republiky, kterému byla věc předložena odvolacím soudem k projednání a rozhodnutí řízení o podaném odvolání pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastavil (§104 odst. 1 a §243b o.s.ř.).
Žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že řízení o jejím odvolání bylo zastaveno, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 10. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu