ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.1056.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 1056/2019-585
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: PILA VRCHOSLAV, s. r. o. , se sídlem Sklářská 191, Košťany, IČO 25009788, zastoupená JUDr. Markem Görgesem, advokátem se sídlem Žižkova 1737/52, Plzeň, proti žalované: Česká republika – Hasičský záchranný sbor Ústeckého kraje , organizační složka státu se sídlem Horova 1340/10, Ústí nad Labem, IČO 70886300, o 7.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 2/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2018, č. j. 14 Co 138/2018-565, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně podala dovolání proti rozsudku ze dne 29. 11. 2018, č. j. 14 Co 138/2018-565, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil rozsudek ze dne 3. 11. 2017, č. j. 12 C 2/2009-496, kterým Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o zaplacení 7.500.000 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud po podrobném zhodnocení důkazů, které provedl či odmítl provést soud prvního stupně, dospěl k závěru, že na nárok žalobkyně nedopadá zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), neboť hašení požáru není výkonem veřejné moci a stát zde s žalobkyní vstupuje do horizontálních právních vztahů jako účastník s ní rovný. Ve smyslu §420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, žalovaná za škodu vzniklou požárem ve výrobní hale žalobkyně neodpovídá, protože žádnou svou právní povinnost neporušila, resp. neporušila v takovém rozsahu, aby to mělo vliv na rozvoj požáru, průběh hasebních prací a tím i na vznik škody či její rozsah. Žalovaná postupovala v souladu se zásadami požární taktiky, zásah probíhal organizovaně a jeho velitel učinil v jeho průběhu správná rozhodnutí. V době příjezdu prvních jednotek požární ochrany se požár nacházel již v třetí fázi hoření, takže zásah proti němu byl velmi obtížný, téměř neúčinný, a nevyhlášení příslušného stupně poplachu nemělo na průběh hasebních prací negativní dopad, stejně jako zpoždění jedné minuty při příjezdu požárních jednotek.
Žalobkyně v dovolání namítá, že soudem prvního stupně nebyl vyslechnut ani nebyl požádán o vysvětlení znalec Ing. Miroslav Konečný, jehož znalecký posudek byl označen za nepřesvědčivý, což odvolací soud nesprávně akceptoval, resp. sám jeho výslech neprovedl. Dále namítá, že v řízení nebylo přihlédnuto ke znaleckému posudku Ing. Jana Glosíka, ačkoli mezi ním a zástupkyní žalobkyně v době zpracování posudku neexistoval vztah, který by zakládal pochybnosti o nepodjatosti znalce, resp. v takovém případě měl být daný znalecký posudek proveden jako prostý listinný důkaz. Nakonec shledává nesprávné právní posouzení věci v tom, že odvolací soud řádně neodůvodnil, proč nebyly provedeny žalobkyní navržené důkazy vyšetřovacím pokusem a místním šetřením.
Uplatněné dovolací námitky postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.). Nesměřují totiž proti právním závěrům, jenž odvolací soud ve věci zaujal, jinými slovy nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí (§237 o. s. ř.). Všechny spočívají v tvrzení, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání na základě dalších námitek dovolatele přípustné (§242 odst. 1 o. s. ř.). Nutno též podotknout, že ve svém důsledku navíc směřují pouze proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku sloužícího ke sjednocování rozhodovací praxe soudů založit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16). Přípustnost dovolání konečně nemůže založit ani výhrada k neprovedení důkazů, neboť soud není povinen provést všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, je však povinen vyložit, z jakých důvodů takový důkaz neprovede, neboť provedení důkazů záleží na jeho hodnocení (§120 odst. 1 o. s. ř.), které důkazy jsou nezbytné, a zda a nakolik je potřebné dokazování doplnit (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 32 Odo 801/2006, publikovaného v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 5978, usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3983/2008, a rozsudek ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3116/2011). Odvolací soud v tomto směru své úvahy dostatečně podrobně a přesvědčivě vyložil.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2019
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu