ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.338.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 338/2019-483
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Tichou v právní věci žalobce: P. B., narozený XY, bytem XY, proti žalované: G. B., narozená XY, bytem XY, o ochranu osobnosti , vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 50 C 8/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 8. 2017, č. j. 3 Co 31/2017-441, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 8. 2017, č. j. 3 Co 31/2017-441, potvrdil ve výrocích I a III usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 1. 2017, č. j. 50 C 8/2012-429, jímž bylo zastaveno řízení ve věci ochrany osobnosti pro nezaplacení soudního poplatku a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, aniž byl zastoupen advokátem.
Na výzvu soudu podle §241b odst. 2 ve spojení s §241 o. s. ř. a na výzvu k zaplacení soudního poplatku z dovolání reagoval žalobce žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení. Tyto žádosti byly pravomocně zamítnuty usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 4. 2018, č. j. 50 C 8/2012-454, ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 11. 2018, č. j. 3 Co 103/2018-466.
Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen. Jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení byla pravomocně zamítnuta, přičemž Nejvyšší soud již dříve neshledal důvody pro ustanovení zástupce žalobci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2298/2016-425).
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje – rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2, §241b odst. 2 a §243c odst. 3 o. s. ř. zastavil.
Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněný pod číslem 65/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v jím dalších zahajovaných řízeních v žalobě ani v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. července 2019
JUDr. Hana Tichá
pověřená členka senátu