ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.665.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 665/2018-626
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: FORCORP GROUP spol. s r. o ., se sídlem Hodolanská 413/32, Olomouc, IČO 27841031, zastoupená Mgr. Bc. Ivou Jónovou, advokátkou se sídlem Bozděchova 97/2, Ústí nad Labem, proti žalovanému: P. Ch. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Václavem Votavou, advokátem se sídlem Míru 150, Javorník, o 76.568 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 399/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 4. 2017, č. j. 69 Co 39/2017-588, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.420,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Bc. Ivy Jónové, advokátky se sídlem Bozděchova 97/2, Ústí nad Labem.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 4. 2017, č. j. 69 Co 39/2017-588, není přípustné, neboť uplatněné námitky nenaplňují podmínky stanovené v §237 o. s. ř., ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.). Rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla žalovanému uložena povinnost k náhradě škody na havarovaném vozidle, je ve všech dovoláním vymezených otázkách v souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu.
Námitky dovolatele proti závěru, že nárok není promlčen, přípustnost dovolání založit nemohou. Skutečná škoda na vozidle vznikla podle zjištění soudu prvního stupně při dopravní nehodě dne 19. 12. 2010, kdy se snížila hodnota vozu bez ohledu na to, že vozidlo bylo později opraveno. Nejdříve uvedeným datem tedy mohla začít běžet dvouletá subjektivní promlčecí doba, neboť poškozený se o vzniku škody nemůže dovědět dříve, než mu újma objektivně vznikla (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4205/2016). Podáním žaloby dne 19. 12. 2012 se proto stavěl běh promlčecí doby ohledně uplatněné částky, aniž tato doba stačila marně uplynout. Na tomto závěru nic nemění nesprávné a nelogické závěry dovolatele, že škoda vznikla až zaplacením ceny opravy vozidla. Tato úvaha kolidující s ustálenou soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 347/2000, publikovaný pod C 871 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“) ostatně posunuje počátek běhu promlčecí doby na okamžik pozdější, není tedy způsobilá zpochybnit závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti námitky promlčení. Pro běh promlčecí doby nemá význam ani dovoláním poukazovaná okolnost, zda a kdy žalobkyně žalovaného požádala o plnění, protože podle §563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), se týká okamžiku splatnosti, tj. data významného pro určení prodlení dlužníka a případného nároku poškozeného na úroky z prodlení, nikoliv běhu promlčecích dob. Ani pokud by žalobkyně výzvu neučinila (podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu, se tak stalo), nic jí nebránilo podat žalobu a přivodit tím stavení běhu promlčecí doby podle §112 obč. zák. před jejím uplynutím.
Výhrady dovolatele proti závěrům o účelnosti částky vynaložené na opravu vozidla a o vztahu příčinné souvislosti mezi „dopravní nehodou a opravou vozidla“ postrádají právní argumentaci, jsou pouze polemikou s hodnocením provedených důkazů a směřují toliko ke zpochybnění skutkového stavu věci. Takovou námitkou ovšem nelze přípustnost dovolání založit, neboť jediným uplatnitelným dovolacím důvodem je podle §241a odst. 1, odst. 3, odst. 6 a §242 odst. 3 o. s. ř. nesprávné právní posouzení věci (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, Soubor C 1025, či usnesení téhož soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1583/2010, Soubor C 9712).
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání žalovaného odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 1. 2019
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu