ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1719.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 1719/2019-242
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Jitky Dýškové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Společenství vlastníků jednotek XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Svatavou Míčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Šumavská 15, proti povinné S. U., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. et Bc. Peterem Mrázikem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, vyklizením, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 66 E 39/2016, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. ledna 2019, č. j. 19 Co 298/2018-170, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. ledna 2019, č. j. 19 Co 298/2018-170, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. října 2018, č. j. 66 E 39/2016-138, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
K návrhu oprávněného Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 26. dubna 2016, č. j. 66 E 39/2016-16, nařídil „výkon rozhodnutí podle rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. června 2013, č. j. 42 C 136/2010-191, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. června 2015, č. j. 37 Co 43/2014-253, vyklizením společné části domu v XY na ulici XY č. o. XY, č. p. XY, a to sušárny a předsklepí o výměře 16 m 2 , nacházející se na pozemku parcela č. XY, obec XY, katastrální území XY, zapsané na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště XY, a odstraněním jejích věcí z vyklizovaného nebytového prostoru“ a rozhodl o náhradě nákladů výkonu rozhodnutí.
K odvolání povinné Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 2. září 2016, č. j. 19 Co 177/2016-35, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Výkon rozhodnutí byl proveden ve dnech od 2. února do 3. února 2017.
K návrhu oprávněného soud prvního stupně usnesením ze dne 31. října 2018, č. j. 66 E 39/2016-138, nařídil „podle rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. června 2013, č. j. 42 C 136/2010-191, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. června 2015, č. j. 37 Co 43/2014-253, k vynucení nároku oprávněného, aby povinná vyklidila společné části domu v XY na ulici XY č. o. XY, č. p. XY, a to sušárny a předsklepí o výměře 16 m2, nacházející se na pozemku parcela č. XY, obec XY, katastrální území XY, zapsané na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště XY, a odstranění jejích věcí z vyklizovaného prostoru ve prospěch oprávněného výkon rozhodnutí obnovení předešlého stavu“ (výrok I.), povolil oprávněnému, aby se na náklad povinné postaral o obnovení předešlého stavu, který povinná změnila tím, že opětovně uvedený nebytový prostor zabrala a nepovolenými stavebními úpravami zabránila jeho volnému přístupu (výrok II.), rozhodl, že o nákladech vynaložených oprávněným na obnovení předešlého stavu rozhodne na návrh oprávněného (výrok III.), že na žádost oprávněného může být k odstranění odporu povinné, která se protiví úkonu, použito soudního vykonavatele na přítomnosti Policie České republiky (výrok IV.), uložil povinné zaplatit oprávněnému na nákladech řízení výkonu rozhodnutí částku 4 541 Kč (výrok V.) a rozhodl o vrácení přeplatku soudního poplatku ve výši 1 000 Kč oprávněnému (výrok VI.).
K odvolání povinné odvolací soud usnesením ze dne 4. ledna 2019, č. j. 19 Co 298/2018-170, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Shledal, že povinná nechala provést stavební práce (vybourat stavební úpravy provedené oprávněným, vystavět sádrokartonové příčky a osadit je novými zárubněmi), a těmito pracemi opětovně připojila část dříve vyklizených nebytových prostor ke svému bytu a zhatila tak výsledky předchozího výkonu rozhodnutí vyklizením. Ztotožnil se proto se závěrem soudu prvního stupně, že není třeba, aby povinný disponoval novým exekučním titulem, a že podmínky pro opětovné nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 o. s. ř. a odůvodnila tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Měla za to, že exekuční titul je materiálně nevykonatelný, neboť z něj není zřejmé, jaké "metry" mají být vyklizeny. Nařídil-li odvolací soud (soud prvního stupně) podle tohoto titulu výkon rozhodnutí, postupoval v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. 20 Cdo 3203/2006, ze dne 23. března 2011, sp. zn. 20 Cdo 4270/2009, ze dne 23. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 991/2009, či ze dne 25. června 2012, sp. zn. 20 Cdo 3305/2010. Dále vytýkala odvolacímu soudu, že jí uložil povinnosti, které z exekučního titulu nevyplývají, a nerespektoval tak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 20 Cdo 2001/2007. Ukládá-li totiž exekuční titul povinné, aby vyklidila nemovitost (její část), jediný možný způsob soudního výkonu rozhodnutí je výkon rozhodnutí vyklizením. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“. Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky zastoupení advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť při výkladu §351a o. s. ř. se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle ustanovení §351a o. s. ř. bylo-li vykonávané rozhodnutí splněno, avšak povinný následně způsobil porušením uložené mu povinnosti změnu stavu, který toto rozhodnutí předpokládá, (předešlého stavu), soud oprávněnému povolí, aby se na náklady povinného postaral o obnovení stavu předpokládaného tímto rozhodnutím. Způsob obnovení předešlého stavu soud uvede v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (odst. 1). Na žádost oprávněného soud pověří vykonavatele provedením jednotlivých úkonů při výkonu rozhodnutí nebo učiní jiná vhodná opatření, aby oprávněnému dopomohl k obnovení předešlého stavu (odst. 2). Povinnému může soud uložit, aby potřebné náklady zaplatil oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí, jakož i rozhodnutí, kterým bylo povinnému uloženo zaplatit náklady uvedené v odstavci 1, se provede na návrh oprávněného některým ze způsobů určených k uspokojení peněžitých pohledávek (odst. 3).
Soudní praxe je ustálena v závěru, že předpokladem nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle citovaného ustanovení §351a o. s. ř. je existence vykonatelného rozhodnutí nebo jiného titulu, jímž byla povinnému uložena povinnost k nepeněžitému plnění, přičemž tato povinnost byla povinným dobrovolně nebo prostřednictvím výkonu rozhodnutí (exekuce) splněna, čímž zanikla možnost domáhat se úspěšně návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí opětovného vynucení splnění exekučním titulem uložené povinnosti, avšak povinný po tomto dobrovolném nebo vynuceném splnění uložené povinnosti protiprávně narušil exekučním titulem předpokládaný stav. Splnil-li povinný vykonávané rozhodnutí, avšak následným protiprávním jednáním způsobil změnu stavu, který toto rozhodnutí předpokládá (tj. předešlého stavu), oprávněný může v souladu s ustanovením §73 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád za přiměřeného použití ustanovení §351a o. s. ř. podat návrh na pověření soudního exekutora vedením exekuce, aby na náklady povinného došlo k obnovení stavu předpokládaného exekučním titulem. Nejedná se přitom o samostatný způsob exekuce, nýbrž o prostředek k vymožení jednou již splněné a následně porušené povinnosti. Obnovení předešlého stavu se pak bude dít způsobem odpovídajícím povinnosti, kterou je třeba uložit k opětovnému ustanovení stavu docíleného předchozí exekucí – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2017, sp. zn. 20 Cdo 2907/2016, jehož závěry – byť vyslovené v exekuční věci – je třeba přiměřeně aplikovat i ve věcech výkonu rozhodnutí.
V projednávané věci byla povinné exekučním titulem uložena povinnost k nepeněžitému plnění, a to k vyklizení společných prostor. Proti povinné byl podle exekučního titulu nařízen výkon rozhodnutí, který byl následně proveden. Ze spisu přitom vyplývá, že materiální vykonatelnost exekučního titulu nečinila v průběhu řízení problémy, z exekučního titulu bylo zřejmé, jaké prostory mají být vyklizeny, a k jejich vyklizení také fakticky došlo. Pouze pro úplnost lze dodat, že shledal-li soud ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí exekuční titul vykonatelným, nebrání to povinné, aby následně navrhla zastavení výkonu rozhodnutí s tvrzením, že exekuční titul je nevykonatelný, jak ostatně také (neúspěšně) učinila podáním ze dne 31. 3. 2017.
Tím, že byl proveden, výkon rozhodnutí vyklizením společných prostor skončil, a tím zanikla i možnost oprávněného znovu požadovat nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením společných prostor. Za této situace proto nebylo namístě opětovně nařizovat výkon rozhodnutí vyklizením společných prostor podle rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. června 2013, č. j. 42 C 136/2010-191, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. června 2015, č. j. 37 Co 43/2014-253.
Byla-li povinná ze společných prostor vyklizena a poté se do nich znovu protiprávně nastěhovala, je možné nařídit výkon rozhodnutí k obnovení předešlého stavu v souladu s ustanovením §351a o. s. ř. a povolit oprávněnému, aby se na náklady povinné postaral o obnovení stavu předpokládaného tímto rozhodnutím; přitom je třeba uvést způsob obnovení předešlého stavu podle toho, co je třeba vykonat k opětovnému ustanovení stavu docíleného předchozí exekucí. Na tomto místě je pak třeba souhlasit s dovolatelkou, že výkon rozhodnutí vyklizením předpokládá odstranění movitých věcí umístěných ve vyklizovaném nebo na vyklizovaném objektu (srov. §341 odst. 1 o. s. ř.), nezahrnuje však odstranění stavebních úprav (příček). Tomu odpovídá způsob výkonu rozhodnutí provedením prací a výkonů ve smyslu §350 a násl. o. s. ř., podle něhož se postupuje při výkonu rozhodnutí, jímž byla uložena povinnost provést pro oprávněného nějakou práci, kterou může vykonat i někdo jiný než povinný.
Jestliže odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byl opětovně nařízen výkon rozhodnutí vyklizením společných prostor, ačkoli byl tento výkon již dříve proveden, a jímž soud prvního stupně povolil oprávněnému, aby se na náklady povinné postaral o obnovení stavu předpokládaného tímto rozhodnutím, aniž by uvedl konkrétní způsob, jakým má být obnovení původního stavu dosaženo, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadené usnesení bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §243f odst. 4 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a podle §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 10. 2019
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu