ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.2395.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 2395/2019-219
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně DOG STAR s.r.o., se sídlem v Praze 2, Novém Městě, Na Výtoni 401/7, IČO 28202899, zastoupené Mgr. Janem Štanderou, advokátem se sídlem v Praze 5, Holečkova 332/5, proti žalovaným 1) L. B. , narozené XY, bytem XY, 2) I. B. , narozenému XY, bytem XY, zastoupeným JUDr. Pavlínou Uhlířovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791/41, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 29/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2018, č. j. 35 Co 321/2018-174, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 267 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavlíny Uhlířové, Ph.D., advokátky se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791/41.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 13. 11. 2018, č. j. 35 Co 321/2018-174, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (soud prvního stupně) ze dne 28. 3. 2018, č. j. 37 C 29/2017-146, jímž zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni vyklidit byt XY sestávající ze dvou pokojů, kuchyně, předsíně, koupelny s WC, o celkové ploše 74 m2, nacházející se ve druhém patře domu č. p. XY v XY (dále jen „Byt“), a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, přípustné, neboť otázku, zda lze mít výpověď z nájmu bytu ze dne 27. 9. 2016 za doručenou, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, na niž ostatně i přiléhavě poukázal (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, a ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004).
Nesouhlasí-li dovolatelka se závěrem odvolacího soudu, že žalovaná 1) neměla objektivní možnost se s výpovědí seznámit, ve skutečnosti tím zpochybňuje správnost zjištěného skutkového stavu (skutková zjištění rozhodná pro posouzení objektivní možnosti adresáta seznámit se s doručovanou výpovědí) a hodnocení provedeného dokazování soudem, a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje totiž prostřednictvím skutkových námitek. Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy.
Dovolatelka sice napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak výrok o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). Dovolání proti tomuto výroku by navíc ani nebylo přípustné [§237, §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 27. 8. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu