ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.4130.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 4130/2018-329
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce Bytového družstva Averinova 1681/2 , se sídlem v Ostravě, Averinova 1681/2, IČO 05745993, zastoupeného Mgr. Renátou Prosickou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Tyršova 498/31, proti žalované M. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 120/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. května 2018, č. j. 71 Co 71/2018-285, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám Mgr. Renáty Prosické, advokátky se sídlem v Ostravě, Tyršova 498/31, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě (odvolací soud) ze dne 15. 5. 2018, č. j. 71 Co 71/2018-285, kterým potvrdil výrok rozsudku Okresního soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 10. 10. 2017, č. j. 61 C 120/2017-213, jímž uložil žalované vyklidit tam specifikovaný byt, vyjma lhůty k vyklizení, v této části rozsudek změnil a lhůtu k vyklizení bytu stanovil v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že hmotněprávní účinky zásilky obsahující výzvu k vyklizení bytu (znamenající neobnovení nájmu bytu) nastaly v okamžiku, kdy žalovaná měla objektivně možnost vyzvednout si zásilku na poště a seznámit se s jejím obsahem, i když tak neučinila, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (za účinnosti právní úpravy účinné
do 31. 12. 2013) vysvětlil, že účinnost adresných úkonů předpokládá, že projev vůle dojde adresátovi. Dojitím je třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky popřípadě i vhozením oznámení o uložení takové zásilky do poštovní schránky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky.
Je-li jednostranný hmotněprávní úkon doručován prostřednictvím držitele poštovní licence adresátovi v místě, kde se zdržuje, má tak objektivní příležitost seznámit se s jeho obsahem a nemůže být právně významné, zda tak (ne)učinil; nerozhodné jsou i subjektivní důvody, které jej k tomu vedly. Okolnost, že si adresát později zásilku vyzvedl (ač mu v tom dříve objektivní okolnosti nebránily), nemůže odsunout účinky doručení na dobu, kdy se s jejím obsahem skutečně seznámil. Hmotněprávní úkon je třeba považovat za perfektní (doručený) okamžikem, kdy se adresát tohoto úkonu měl možnost s ním objektivně seznámit, doručení nelze vázat na okamžik, kdy je adresát „ochoten“ tak opravdu učinit (vyzvednout si zásilku, seznámit se s jejím obsahem) - viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008, ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2988/2011, ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2926/2009).
Nejvyšší soud rovněž dospěl k závěru (viz usnesení ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4016/2017), že tato ustálená rozhodovací praxe je použitelná i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ (§570 odst. 1 část věty před středníkem o. z.).
Výše uvedené závěry lze vztáhnout i na doručování uložením na poště, kde má žalovaná zřízenou službu tzv. odnášky (na základě písemné žádosti jsou jí zásilky ukládány na dohodnuté provozovně České pošty, aniž je učiněn pokus o jejich dodání na adresu adresáta). Zřízení odnášky nemůže jít k tíži odesílatele, okamžik doručení zásilky obsahující hmotněprávní úkon tak nastává již uložením zásilky na poště, nikoli až jejím faktickým vyzvednutím (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 20 Cdo 1687/98). Žalované proto byla zásilka obsahující výzvu k vyklizení bytu doručena již dnem, kdy dorazila na provozovnu České pošty, tedy před uplynutím lhůty podle §2285 o. z. Na otázce zmaření doručení zásilky (s níž žalovaná v dovolání polemizuje) tak rozhodnutí nespočívá.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 7. 3. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu