ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.1531.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 1531/2019-274
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce IMPULSO UNO a. s. , se sídlem v Ostravě - Porubě, Vřesinská 128/40, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 27827623, zastoupeného JUDr. Petrem Chylou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 451/11, PSČ 702 00, proti žalované E. J. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Danem Pospíšilem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, PSČ 702 00, o zaplacení částky 3.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 Cm 24/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 1. 2019, č. j. 8 Cmo 137/2018-208, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 27.346 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 5. 2018, č. j. 8 Cm 24/2018-174, uložil žalované zaplatit žalobci 3.500.000 Kč s úroky z prodlení za dobu od 1. 1. 2017 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu úroků z prodlení za dobu od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[2] Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 1. 2019, č. j. 8 Cmo 137/2018-208, k odvolání žalované rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích I. a III., potvrdil (výrok první) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok druhý).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
[4] Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. k řešení otázky, „zda může být u soudu úspěšně uplatněna pohledávka, která v době podání žaloby nebyla splatná“ (již podle přesvědčení dovolatelky Nejvyšší soud dosud neřešil), a dále k řešení otázky „použití právní úpravy odpovědnosti za vady v případě smlouvy o převodu obchodního podílu“ (při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 5452/2008, a dále též od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2987/2000, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2511/2009). Z obsahu dovolání vyplývá, že ve vztahu k druhé otázce dovolatelka brojí proti výkladu lhůty „bez zbytečného odkladu“, dovozujíc, že s ohledem na okolnosti projednávané věci vady podílu uplatnila před jejím marným uplynutím.
[5] Odpověď na první otázku, totiž že soud může žalobci přiznat pohledávku, jež nebyla v době zahájení řízení splatná, je-li splatná ke dni vyhlášení rozhodnutí, se podává jednoznačně z ustanovení §154 odst. 1 o. s. ř., jakož i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu; srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1229/97, a ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000 (jenž byl uveřejněn pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 28 Cdo 858/2002, či ze dne 22. 5. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4353/2016.
[6] Taktéž závěr, podle něhož dovolatelka neuplatnila vady podílu ve „lhůtě bez zbytečného odkladu“ (§2112 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), zjistila-li tvrzené vady v srpnu 2015 a oznámila-li je (nejdříve) v podání (učiněném v rámci tohoto řízení) ze dne 20. 2. 2017, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu k výkladu lhůty „bez zbytečného odkladu“. Z té se podává, že „jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. V každém konkrétním případě je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. Zásadně jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu v závislosti od účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci takto určené lhůty dosáhnout“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2970/2013, a rozhodnutí tam citovaná).
[7] Námitkou, podle níž zástupce dovolatelky oznámil vady podílu žalobci dříve, dovolatelka brojí proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, aniž v této souvislosti otevírá jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala některý z předpokladů přípustnosti dovolání vypočtených v §237 o. s. ř. Uplatňuje tak nepřípustný dovolací důvod (viz §241a odst. 1 o. s. ř.), k jehož přezkoumání dovolání není přípustné.
[8] Ve vztahu k ostatním námitkám (uvedení dovolatelky v omyl a rozporu jednání žalobce s dobrými mravy) dovolatelka nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), již dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. 9. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu