ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.157.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 157/2019-76
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v konkursní věci úpadce J. K. , narozeného XY, bytem XY, identifikační číslo osoby XY, o žalobě pro zmatečnost podané úpadcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 1999, č. j. 2 Ko 75/99-309, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 10/2013, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2016, č. j. 4 Co 68/2016-47, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Vrchní soud v Praze k odvolání úpadce v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 5. 2. 2016, č. j. 1 Cm 10/2013-42, kterým Městský soud v Praze podle §235b odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), přerušil řízení o žalobě pro zmatečnost podané úpadcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 1999, č. j. 2 Ko 75/99-309, do doby, než bude rozhodnuto o dovolání, které úpadce podal dne 4. 2. 2013 proti témuž rozhodnutí.
[2] Proti usnesení odvolacího soudu podal (nezastoupený) úpadce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř., jelikož není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu, jež přicházejí v úvahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 21/2005, nebo ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 139/2006).
[3] Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté úpadci odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1624/2013, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
[4] Vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nebylo nutné se zabývat otázkami povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. §241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1493/2018).
[5] K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[6] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu