ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.1919.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 1919/2018-213
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci oprávněného L. Š. , bytem XY, proti povinnému B. V. , narozenému XY, bytem XY, o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2009, č. j. 37 C 13/2008-66, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, č. j. 6 Cmo 30/2010-76, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 13/2008, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze 28. 7. 2016, č. j. 3 Cmo 196/2015-193, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 5. 2015, č. j. 37 C 13/2008-152, zastavil dovolací řízení o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2011, č. j. 37 C 13/2008-110, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2013, č. j. 3 Cmo 388/2012-123 (výrok I.), a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 7. 2016, č. j. 3 Cmo 196/2015-193, k odvolání povinného potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 3. 11. 2016, č. j. 37 C 13/2008-199, Krajský soud v Praze (mimo jiné) zamítl žádost povinného o ustanovení zástupce ze dne 28. 9. 2016.
Vrchní soud v Praze k odvolání povinného usnesením ze dne 3. 1. 2017, č. j. 4 Co 292/2016-205, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Usnesením ze dne 22. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1921/2018, Nejvyšší soud zastavil dovolací řízení o dovolání povinného proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu.
Za situace, kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení ani poté, kdy bylo o jeho žádosti o ustanovení zástupce pravomocně rozhodnuto, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2, §241b odst. 2 a §243f odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že – ačkoliv tak neučinil ani soud prvního stupně
– nevyzýval dovolatele ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že dovolatel se v minulosti obracel mnohokráte na Nejvyšší soud s dovoláním, a byl soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení opakovaně vyzýván, a to včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 25 Cdo 3562/2009, sp. zn. 28 Cdo 3523/2012, sp. zn. 30 Cdo 837/2016, sp. zn. 30 Cdo 1915/2016 či sp. zn. 30 Cdo 3640/2016). Dovolateli je tudíž nepochybně známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem a že následkem nesplnění podmínky povinného zastoupení je zastavení dovolacího řízení.
Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 7. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu