ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.3518.2018.2
sp. zn. 27 Cdo 3518/2018-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci navrhovatelky České republiky – Finančního úřadu pro hlavní město Prahu , se sídlem v Praze 1, Štěpánská 619/28, PSČ 111 21, za účasti 1) A. A. s. r. o. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Hanou Kolínovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Holečkova 100/9, PSČ 150 00, 2) D. L. B. , narozeného XY, bytem XY, 3) J. W. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Hanou Kolínovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Holečkova 100/9, PSČ 150 00, 4) J. S. , narozeného XY, bytem XY, a 5) D. M. , narozené XY, se sídlem XY, o zrušení společnosti, nařízení její likvidace a jmenování likvidátorky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 83 Cm 2418/2016, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2018, č. j. 7 Cmo 350/2017-42, ve znění usnesení ze dne 31. 5. 2018, č. j. 7 Cmo 350/2017-48, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 12. 2016, č. j. 83 Cm 2418/2016-7, zrušil společnosti A. A. s. r. o. (dále jen „společnost“) a nařídil její likvidaci (výrok I.), likvidátorkou společnosti jmenoval D. M. (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III. a IV.).
[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 4. 2018, č. j. 7 Cmo 350/2017-42, ve znění usnesení ze dne 31. 5. 2018, č. j. 7 Cmo 350/2017-48, k odvolání společnosti a J. W.:
1) odmítl odvolání J. W. proti výrok II. a III. usnesení soudu prvního stupně (první výrok),
2) změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na zrušení společnosti a nařízení její likvidace se zamítá (druhý výrok), a
3) rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
[3] Navrhovatelka podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[4] Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[5] Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[6] Dovolatelka v projednávané věci označila rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezila rozsah, v němž jej napadá, popsala důvody dovolání a formulovala dovolací návrh; v dovolání však nijak nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné).
[7] Dovolatelka při vymezení předpokladů přípustnosti měla vzít v úvahu judikaturu Nejvyššího soudu k dané věci, seznámit se s ní, vymezit se vůči ní a promítnout tuto aktivitu do textu dovolání s tím, že uvede, která z podmínek zakládajících přípustnost dovolání je podle ní splněna (absence judikatury, rozpor apod.) [k tomu srov. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 2000/16].
[8] K vymezení přípustnosti dovolání srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“).
[9] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu i v poměrech projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže jej specifikovat.
[10] V podrobnostech viz např. v R 4/2014 citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; srov. i důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14, či ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15.
[11] Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska) v projednávané věci nedostála.
[12] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[14] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 1. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu