ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.3556.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 3556/2018-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci navrhovatele B. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Annou Růžkovou, advokátkou, se sídlem v Mostě, Moskevská 12, PSČ 434 01, za účasti Bytového družstva XY , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Fílou, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Závodní 391/96, PSČ 360 06, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 268/2015, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2017, č. j. 6 Cmo 55/2017-118, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel je povinen zaplatit Bytovému družstvu XY na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 8. 4. 2016, č. j. 68 Cm 268/2015-53, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých náhradní členskou schůzí Bytového družstva XY, konanou dne 28. 5. 2014 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje ani vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení otázky hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá a již by měl Nejvyšší soud na základě dovolání vyřešit (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[4] Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[5] Podle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[6] Dovolatel toliko cituje ustanovení §237 o. s. ř., aniž by uvedl, které z hledisek v něm vymezených a ve vztahu ke které otázce hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, má za naplněné.
[7] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a vymezil příslušnou otázku hmotného či procesního práva je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a kterou otázku hmotného či procesního práva by měl Nejvyšší soud vyřešit, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř.
[8] K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 29 ICdo 110/2016, usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14, ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15, anebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska).
[9] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[11] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li navrhovatel, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se družstvo domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. 5. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu