ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.3751.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 3751/2018-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci navrhovatele Finančního úřadu pro hlavní město Prahu , se sídlem v Praze 1, Štěpánská 619/28, PSČ 110 00, za účasti 1) VOP s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Kališnická 379, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 28476662, 2) VOP 014, s. r. o. , se sídlem v Uherském Brodě, Předbranská 415, PSČ 688 01, identifikační číslo osoby 25559800, zastoupené Mgr. Michalem Sedlářem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 222/5, PSČ 602 00, 3) VOP pars, a. s. , se sídlem v Uherském Brodě, Předbranská 415, PSČ 688 01, identifikační číslo osoby 26303388, a 4) VOP gastro, s. r. o. , se sídlem v Uherském Brodě, Předbranská 415, PSČ 688 01, identifikační číslo osoby 26308096, o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 83 Cm 1729/2016, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2018, č. j. 7 Cmo 40/2017-34, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 11. 2016, č. j. 83 Cm 1729/2016-19, zrušil společnost VOP s. r. o. (dále též jen „společnost“) a nařídil její likvidaci [výrok I.], jmenoval likvidátorkou společnosti JUDr. Dagmar Mixovou, advokátku, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 93, PSČ 400 01 (výrok II.), a rozhodl o poplatkové povinnosti společnosti a o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti VOP 014, s. r. o. v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na zrušení společnosti, nařízení její likvidace a jmenování likvidátora zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[4] Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[5] Podle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[6] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.
[7] K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněná pod čísly 4/2014 a 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, anebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska).
[8] Dovolatel těmto požadavkům nedostál, neboť v dovolání ohledně předpokladů přípustnosti dovolání neuvedl ničeho.
[9] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 7. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu