ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4221.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 4221/2018-752
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně M. R. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Vlastimilem Trojanem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Daliborova 648/10, PSČ 102 00, proti žalované České republice - Ministerstvu zahraničních věcí , se sídlem v Praze 1, Loretánské náměstí 101/5, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 45769851, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Bělehradská 643/77, PSČ 120 00, o zaplacení 631.540 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, č. j. 62 Co 111/2014-452, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 281/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2018, č. j. 62 Co 92/2018-702, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 28. 6. 2018, č. j. 62 Co 92/2018-713, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 4. 12. 2017, č. j. 23 C 281/2009-674, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobkyní proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, č. j. 62 Co 111/2014-452, a návrh na odklad jeho vykonatelnosti (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 4. 2018, č. j. 62 Co 92/2018-702, ve znění usnesení ze dne 28. 6. 2018, č. j. 62 Co 92/2018-713, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. o zamítnutí žaloby pro zmatečnost a návrhu na odklad vykonatelnosti, změnil je ve výroku II. stran nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovolatelkou zpochybněné závěry odvolacího soudu, podle nichž nejsou naplněny důvody zmatečnosti uvedené v §229 odst. 1 písm. e) a písm. g) o. s. ř., plně odpovídají ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, z níž se podává následující:
1/ To, zda je naplněn zmatečnostní důvod vymezený v §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., se posuzuje podle kritérií uvedených v §14 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 29/2012, či ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 552/2012).
2/ Ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v řízení v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Tyto okolnosti (samy o sobě) nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce, neboť v postupu soudce při projednávání konkrétní věci se projevuje samotný výkon soudnictví, ledaže by byl prokázán takový soudcův vztah k věci (právní zájem na jejím výsledku či získání skutkového poznatku jiným způsobem, nežli v rámci vedeného řízení, tj. dokazováním) či vztah k účastníkům nebo k jejich zástupcům (příbuzenský, přátelský, či nepřátelský, vztah sociální závislosti a podobně), který by zakládal důvod pochybovat o jeho nepodjatosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 552/2012, ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4009/2013, či ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 27 Cdo 988/2017).
3/ Pravomocné rozhodnutí soudu je postiženo zmatečností podle §229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. v případě, že jednání soudce nebo přísedícího představuje pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (a jde tedy ve smyslu §13 odst. 1 trestního zákoníku o trestný čin), a že v důsledku takového jednání soudce nebo přísedícího bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4284/2007, uveřejněný pod číslem 80/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 21 Cdo 960/2003, ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 215/2013, či ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3994/2017).
[5] Argumentace dovolatelky týkající se věcné (ne)správnosti právního posouzení obsaženého v rozhodnutí napadeném žalobou pro zmatečnost není v projednávané věci významná. Žaloba pro zmatečnost slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda po stránce skutkové nebo právní jsou nebo nejsou věcně správná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2868/2008, či ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1706/2017).
[6] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 12. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu