ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4297.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 4297/2017-308
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce S. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou, se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894/17, PSČ 742 21, proti žalovanému Honebnímu společenstvu XY , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 600/21, PSČ 591 01, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 14 C 95/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 13. 4. 2017, č. j. 69 Co 21/2017-273, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 13. 7. 2016, č. j. 14 C 95/2012-245, zamítl „žalobu o určení“, že rozhodnutí přijatá valnou hromadou žalovaného konanou dne 11. 9. 2012 jsou neplatná (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Závěr, podle něhož se Lesy České republiky, s. p. (dále jen „LČR“) staly v důsledku nabytí vlastnictví k honebním pozemkům, které jsou součástí společenstevní honitby, členy žalovaného honebního společenstva, a to s počtem hlasů odpovídajícím výměře honebních pozemků, které vlastní a které tvoří společenstevní honitbu (jeden hlas za každý, i započatý, hektar výměry honebního pozemku, který v honitbě vlastní) – včetně těch pozemků v jejich vlastnictví, které před vznikem členství byly k honitbě přičleněny podle §30 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti – plyne zcela jasně z ustanovení §22 odst. 3, §26 odst. 1 a §30 odst. 2 zákona o myslivosti. Právě proto, že takový vlastník se stává členem honebního společenstva s počtem hlasů určeným i z výměry pozemků, dříve k honitbě přičleněných dle §30 odst. 1 zákona o myslivosti, mu již nepřísluší náhrada za přičlenění (viz §30 odst. 2 in fine zákona o myslivosti). Z toho také vychází i např. soudem prvního stupně přiléhavě citovaný nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 3/06.
Pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze přitom považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož „absence podpisu honebního starosty na zápisu o konání předmětné valné hromady“ nezakládá sama o sobě neplatnost napadených usnesení valné hromady, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že tato okolnost může mít vliv (pouze) na počátek běhu prekluzivní lhůty k podání žaloby podle §22 odst. 8 zákona o myslivosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2908/2010).
Taktéž dovoláním zpochybněný závěr, podle kterého nemělo v poměrech projednávané věci pochybení při svolávání valné hromady (spočívající v tom, že LČR nebyla pozvánka doručena) závažné právní následky (LČR se valné hromady zúčastnily, vykonávaly práva člena honebního společenstva a žádné námitky stran zkrácení jejich práva na doručení pozvánky nevznášely) a nemůže tudíž vést k vyslovení neplatnosti usnesení přijatých valnou hromadou, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5299/2014, či usnesení ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3937/2008, ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2773/2008, ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1047/2012, ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2052/2015, ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3196/2014, či ze dne 19. 10 2017, sp. zn. 27 Cdo 1739/2017).
Konečně pak otázku procesního práva, spočívající ve výkladu §118a a §118b o. s. ř., odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že účastník řízení může na základě poučení podle §118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. doplnit skutková tvrzení a označit důkazy i poté, kdy nastala koncentrace řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011, uveřejněný pod číslem 59/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Navíc, jak se podává z obsahu spisu i napadeného rozhodnutí, v poměrech projednávané věci soud prvního stupně (v souladu se závěry formulovanými v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu) poskytl žalovanému poučení dle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dříve, než nastala koncentrace řízení (před skončením prvního jednání), a žalovaný svá tvrzení doplnil a důkazy označil v soudem určené lhůtě. Nelze tedy přisvědčit dovolateli, že by došlo k „porušení zásady koncentrace řízení“.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 13. 3. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu