ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4468.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 4468/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci navrhovatele P. Š. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Janem Mauricem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Matoušova 515/12, PSČ 150 00, za účasti B. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Adamem Batunou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, o zápisu změn do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. H 255/MSPH, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 14 Cmo 240/2018, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze (dále jen „rejstříkový soud“) usnesením ze dne 22. 5. 2018, č. j. H 255/RD39/MSPH, Fj 148166/2018, k návrhu navrhovatele rozhodl o výmazu člena představenstva společnosti B. (dále jen „společnost“) P. N. a zápisu dne zániku jeho funkce 24. 11. 2017.
[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 14 Cmo 240/2018, k odvolání společnosti změnil usnesení rejstříkového soudu tak, že zapsal jako den zániku funkce P. N. den 25. 2. 2018, zamítl návrh na zápis data zániku jeho funkce dnem 24. 11. 2018, jinak usnesení rejstříkového soudu potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[4] Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[5] Podle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[6] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. (či jeho části) [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
[7] Dovolatel k předpokladům přípustnosti uvádí, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má zásadní vliv na rozhodnutí v této věci, a měla by být dovolacím soudem vyřešena jinak“.
[8] Argument, podle kterého „by měla být otázka hmotného práva dovolacím soudem vyřešena jinak“ (ve smyslu odlišně od řešení otázky odvolacím soudem), významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacim soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, či ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013, ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (a v něm citovanou judikaturu), či ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2399/17.
[9] Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostál.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 11. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu