ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4646.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 4646/2018-372
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele A. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Alenou Pařízkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Řešovská 519/1, PSČ 181 00, za účasti B. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného opatrovníkem JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Zbraslavské náměstí 458, PSČ 156 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 92/2009, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 8. 2017, č. j. 7 Cmo 238/2016-272, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze na náhradu nákladů B. v dovolacím řízení 3.363,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 3. 2016, č. j. 71 Cm 92/2009-244, zamítl návrh na určení, že navrhovatel je členem B. (dále též jen „družstvo“) [výrok I.], rozhodl o povinnosti navrhovatele uhradit České republice náklady na opatrovníka (výrok II.) a přiznal opatrovníkovi JUDr. Janu Vondráčkovi odměnu za zastupování účastníka (výrok III.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok), rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka v odvolacím řízení (druhý výrok) a o náhradě nákladů řízení (třetí výrok).
[3] Jde přitom již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když první zamítavé usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2011, č. j. 71 Cm 92/2009-64, Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 24. 5. 2012, č. j. 7 Cmo 320/2011-90, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a druhé zamítavé usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2013, č. j. 71 Cm 92/2009-159, Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 29. 10. 2015, č. j. 7 Cmo 53/2014-205, rovněž zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně opětovně k dalšímu řízení.
[4] Proti (v záhlaví označenému) usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož odvolání navrhovatele proti rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení z družstva bylo podáno po uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty, a členství navrhovatele v družstvu tudíž skončilo marným uplynutím lhůty k podání odvolání, namítaje (s odkazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2799/2011), že „předmětný proces jako vyloučení nebyl řádně završen, když dané rozhodnutí neobdržel a neměl vědomí ani o té skutečnosti, že by bytové družstvo mělo záměr se k tomuto kroku uchýlit.“
[6] Dovolatelem napadený závěr odvolacího soudu je přitom v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž je-li písemnost zasílána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, dostane se do sféry dispozice adresáta dnem, kdy je mu provozovatelem poštovních služeb předána, nebo – je-li adresátovi provozovatelem poštovních služeb oznámeno, že zásilka obsahující písemnost je pro něj u tohoto provozovatele uložena – dnem, kdy si adresát může zásilku poprvé vyzvednout; „možnost vyzvednout“ si zásilku je přitom třeba posuzovat objektivně (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 272/2011 , či ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5282/2014, a v něm citovaná rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu).
[7] Vycházel-li odvolací soud ze skutkových zjištění, podle nichž se „zásilka obsahující oznámení o jeho vyloučení rozhodnutím představenstva družstva dostala do jeho dispoziční sféry“, a sice dne 26. 5. 2003, kdy byla „předmětná zásilka uložena na poště, když zároveň bylo prokázáno, že v předmětné době se navrhovatel ve svém bydlišti zdržoval resp. nebyl prokázán opak“, nelze jeho závěru o tom, že odvolání proti rozhodnutí představenstva o vyloučení ze dne 9. 9. 2003 bylo podáno opožděně, nic vytknout.
[8] V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
[9] Ve vztahu k námitkám dovolatele, podle nichž „nebyly dodrženy zákonem stanovené důvody pro vyloučení člena z družstva“ a „navrhovatel nikdy výstrahu od bytového družstva neobdržel“, dovolatel nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), jíž dovolatel neodstranil v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[10] Dovolatel v podání ze dne 22. 12. 2017 doručeném soudu prvního stupně téhož dne navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto, čímž družstvu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
[12] Náklady družstva v dovolacím řízení sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby [vyjádření k dovolání ze dne 30. 11. 2018 ve smyslu §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)].
[13] Tarifní hodnotu, z níž se vypočítává mimosmluvní odměna za úkon právní služby v dovolacím řízení, tvoří částka 50.000 Kč, z níž mimosmluvní odměna činí 2.480 Kč [§7 bod. 5, §9 odst. 4 písm. c) a §12a odst. 1 advokátního tarifu]. S náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu za 1 úkon právní služby ve výši 300 Kč a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 583,80 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) tak jde celkem o částku 3.363,80 Kč.
[14] S přihlédnutím k tomu, že družstvo zastupoval v řízení jako opatrovník advokát, který mu byl ustanoven soudem podle §29 odst. 2 a 4 o. s. ř. a jehož hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, platí stát (srov. §140 odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud v souladu s §149 odst. 2 o. s. ř. uložil navrhovateli povinnost zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení ve prospěch státu (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, uveřejněného pod číslem 109/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[15] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. 1. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu