ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.47.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 47/2019-512
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobce O. K. , bytem XY, proti žalované JUDr. Jaroslavě Šafránkové, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, PSČ 120 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadce J. K., narozeného XY, bytem XY, o určení pravosti pohledávky, o žalobě pro zmatečnost podané J. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2012, č. j. 13 Cmo 6/2012-334, 13 Cmo 7/2012, a o žalobě pro zmatečnost podané L U P E M I, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Turnovského 263/4, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 61065242, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 5. 2012, č. j. 15 Cmo 19/2012-347, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 182/2010, o dovolání J. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2014, č. j. 4 Co 59/2014-455, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 10. 2013, č. j. 26 Cm 182/2010-440, zamítl žádost J. K. o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání J. K. v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů zastavuje.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal J. K. dovolání, při kterém nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání, avšak požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[4] Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.
[5] Podle §241 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
[6] Podle §241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle §238 o. s. ř. přípustné.
[7] Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
[8] Podle §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle §30 odst. 2 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
[9] Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
[10] Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněném pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví. Dospěje-li naopak k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.).
[11] Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
[12] Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu určujícím kritériem, na základě kterého soud rozhoduje o návrhu účastníka řízení podle §138 odst. 1 o. s. ř., je objektivní schopnost zaplatit soudní poplatek ve stanovené výši. Existuje-li objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek, může soud dospět k závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků zásadně toliko v případě, že jde o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 286/2015, nebo ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016).
[13] Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – sdílí názor, který odvolací soud přijal již v usnesení ze dne 11. 6. 2013, č. j. 4 Co 62/2013-404, a podle něhož dovolateli nemůže být přiznáno ani částečné osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 o. s. ř., neboť dosud ani přes výzvu k doložení svých majetkových poměrů je netvrdil a neprokázal tak, aby bylo možno posoudit, zda splňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků.
[14] Z ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu se podává, že žadatel o osvobození od soudních poplatků, popř. o ustanovení zástupce, musí věrohodně verifikovat své majetkové poměry. Neučiní-li tak, nelze jej ani osvobodit od soudních poplatků, ani mu ustanovit zástupcem advokáta (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2282/2015, ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 301/2016, či ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 2761/2016; dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16, dostupného na webových stránkách Ústavního soudu).
[15] Za této situace nelze u něj pokládat za splněné ani předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení ve smyslu §30 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2254/2014; 21 Cdo 2256/2014).
[16] Soud prvního stupně ani dovolací soud dovolatele nevyzvaly ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř., jelikož dovolatel byl ke splnění této podmínky vyzván již v souvislosti s podáním dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu na č. l. 404, a to usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2013, č. j. 26 Cm 182/2010-413, dovolateli doručeným dne 26. 7. 2013. Toto usnesení obsahuje poučení o procesním následku, který nastane, nebude-li dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení).
[17] Ve vztahu k požadavku povinného právního zastoupení není poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se dovolateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích, resp. ve vztahu k jinému dovolání podanému dříve v téže věci, neboť v takové situaci se jeví setrvání na požadavku opakovaného poučení pro další dovolací řízení neefektivním a formalistickým (k tomu srov. přiměřeně závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016).
[18] V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s §243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil (§241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.).
[19] K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[20] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 2. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu