ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.5404.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 5404/2017-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele A. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem, se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 167/4, PSČ 571 01, za účasti Mysliveckého spolku XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. PhDr. Petrem Fojtíčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Úvoz 446/118, PSČ 602 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 152/2014, o dovolání navrhovatele a Mysliveckého spolku XY proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017, č. j. 14 Cmo 343/2016-166, takto:
I. Dovolání navrhovatele a Mysliveckého spolku XY se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 3. 5. 2016, č. j. 55 Cm 152/2014-127, zamítl návrh navrhovatele na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Mysliveckého spolku XY (dále jen „spolek“) konané dne 18. 4. 2014, kterým bylo rozhodnuto o přijetí členů L. M. a M. K. (výrok I.), vyslovil neplatnost usnesení členské schůze spolku konané dne 18. 4. 2014, kterým byl zamítnut návrh navrhovatele na přijetí za člena (výrok II.), uložil spolku povinnost přijmout navrhovatele za svého člena ve lhůtě šesti měsíců od právní moci usnesení (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání spolku v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výroku II. tak, že zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze spolku konané dne 18. 4. 2014, kterým byl zamítnut návrh navrhovatele na přijetí za člena (první výrok), ve výroku III. je změnil tak, že zamítl návrh na uložení povinnosti spolku přijmout ve lhůtě šesti měsíců od právní moci usnesení navrhovatele za svého člena (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (třetí a čtvrtý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání navrhovatel (podle obsahu v rozsahu prvního a druhého výroku) a spolek (v rozsahu čtvrtého výroku). Nejvyšší soud dovolání obou účastníků odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustná.
I. K dovolání navrhovatele
[4] Dovolání navrhovatele není přípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož ke konkurenci přihlášek uchazečů s přednostním právem na přijetí za člena mysliveckého spolku a přihlášek uchazečů bez tohoto práva ve smyslu §32 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“), nedošlo, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž si přihlášky konkurují zejména tehdy, je-li později uplatněná přihláška podána před tím, než dojde k rozhodnutí o dřívější přihlášce (srov. za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 27 Cdo 484/2017, či ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 96/2018, a v nich citovanou judikaturu).
[6] V poměrech projednávané věci odvolací soud vyšel z toho, že navrhovatel podal první přihlášku dne 11. 6. 2013, zatímco M. K. a V. M. byli přijati za členy spolku již usnesením členské chůze spolku ze dne 19. 4. 2013. Závěru odvolacího soudu o tom, že důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze spolku ze dne 18. 4. 2014 podle §258 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pro rozpor s §32 odst. 6 zákona o myslivosti nebyl dán a že spolku nelze uložit povinnost přijmout navrhovatele za svého člena, proto nelze nic vytknout.
[7] V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
[8] Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že „nově interpretuje důkazy provedené soudem prvého stupně a získává z nich odlišné poznatky, aniž by tyto důkazy zopakoval“, poukazuje na údajnou vadu řízení. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř., aniž by otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo; tato námitka tak dovolání přípustným nečiní.
[9] Vytýkanou vadou navíc řízení ani netrpí. Odvolací soud dospěl ke stejným skutkovým závěrům jako soud prvního stupně, nebyl tudíž povinen opakovat důkazy ve smyslu §213 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3495/2017).
II. K dovolání spolku
[10] Dovolaní spolku není přípustné, neboť dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [srov. §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
[11] Jestliže odvolací soud rozhodl, že se spolku nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, je pro posouzení, zda dovoláním napadeným výrokem o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli odepřel (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněného pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[12] Dovolatel v dovolání neuvádí konkrétní výši náhrady nákladů řízení, která mu měla být napadeným rozhodnutím odepřena, zejména pak netvrdí, že by měla přesahovat částku 50.000 Kč. Ani z obsahu spisu se nepodává, že dovoláním napadeným výrokem byla dovolateli odepřena náhrada nákladů řízení ve výši přesahující 50.000 Kč.
[13] Nejvyšší soud při určení výše (dovolateli odepřené) náhrady nákladů řízení vycházel zejména z §151 odst. 2 o. s. ř. a z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) [srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
[14] Tarifní hodnotu, z níž se vypočítává mimosmluvní odměna za úkon právní služby v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, tvoří podle §9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá (podle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby.
[15] Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně (podle obsahu spisu) se rovná částce 31.497,51 Kč, z čehož odměna za zastupování advokátem činí 18.600 Kč za 6 úkonů právní služby [převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k návrhu na zahájení řízení, písemná podání týkající se věci samé ze dne 23. 11. 2015 a ze dne 2. 5. 2016 a účast na jednání soudu ve dnech 24. 11. 2015 a 26. 4. 2016 – §11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu], náhrada hotových výdajů advokáta činí podle §13 odst. 3 advokátního tarifu 1.800 Kč, náhrada za promeškaný čas činí podle §14 odst. 1 písm. a), odst. 2 advokátního tarifu 2.000 Kč, náhrada cestovních výdajů činí 3.631 Kč a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty činí 5.466,51 Kč.
[16] Náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem se rovná částce 16.064,91 Kč, z čehož soudní poplatek za odvolání činí 4.000 Kč, odměna za zastupování advokátem činí 6.200 Kč za 2 úkony právní služby [podání odvolání a účast na jednání odvolacího soudu – §11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu], náhrada hotových výdajů advokáta činí podle §13 odst. 3 advokátního tarifu 600 Kč, náhrada za promeškaný čas činí podle §14 odst. 1 písm. a), odst. 2 advokátního tarifu 1.000 Kč, náhrada cestovních výdajů činí 2.171 Kč a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty činí 2.093,91 Kč. Písemná podání ze dne 11. 7. 2016 a ze dne 18. 10. 2016, kterými dovolatel doplnil své odvolání, Nejvyšší soud nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení, neboť dovolateli nic nebránilo v tom, aby skutečnosti a argumenty v nich uvedené vyjádřil již v prvním podání obsahujícím odvolání.
[17] Součet částek za řízení před oběma soudy (47.562,42 Kč) nepřevyšuje 50.000 Kč, dovolání tudíž nemůže být přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[18] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[19] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 4. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu