ECLI:CZ:NS:2019:27.ICDO.66.2019.1
MSPH 78 INS YX
178 ICm XY
sp. zn. 27 ICdo 66/2019-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně JB PROPERTY, s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Velká Chuchle č. ev. 45, PSČ 159 00, identifikační číslo osoby 27864839 , zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, proti žalovanému Ing. Františku Červenkovi , se sídlem v Praze 6, Krásného 351/8, PSČ 162 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Ž. J., zastoupenému Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 6/55, PSČ 120 00, o vyloučení bytové jednotky z majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 178 ICm XY jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Ž. J. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2019, č. j. 178 ICm XY, 103 VSPH XY (MSPH 78 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 4. 2018, č. j. 178 ICm XY:
1) zamítl žalobu o určení, že z majetkové podstaty dlužníka Ž. J., narozeného XY, bytem XY (dále jen „dlužník“), se vylučuje bytová jednotka č. 2537/3, nacházející se v budově č. p. XY, na pozemku parc. č. XY spolu s 1380/32485 podílu na společných částech budovy č. p. XY, na pozemku XY, a podílu ve výši 1380/32485 na pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, vše zapsáno na LV XY pro k. ú. XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, pracoviště XY (dále společně jen „nemovitost“) [výrok I.], a
2) rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 2. 2019, č. j. 178 ICm XY, 103 VSPH XY (MSPH 78 INS XY),
1) změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se nemovitost vylučuje z majetkové podstaty dlužníka (první výrok), a
2) rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[3] Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení otázky platnosti smlouvy o koupi nemovitosti, která byla uzavřena 20. 3. 2007 mezi dlužníkem (jako prodávajícím) a žalobkyní (jako kupující) [dále jen „kupní smlouva“]. Ačkoli totiž převod vlastnického práva k nemovitosti podléhal režimu §196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), nebyla hodnota nemovitosti stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem a cena sjednaná v kupní smlouvě (2.100.000 Kč) se výrazně lišila od tržní ceny (3.600.000 Kč). Proto se dovolatel domnívá, že dospěl-li odvolací soud k závěru, podle kterého kupní smlouvu „nelze považovat za neplatně uzavřenou“, je jeho právní posouzení otázky platnosti kupní smlouvy nesprávné.
[5] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že následkem porušení povinnosti stanovit hodnotu převáděného majetku na základě posudku znalce jmenovaného soudem, kladené ustanovením §196a odst. 3 obch. zák. na smlouvy v něm vypočtené, je zásadně absolutní neplatnost smlouvy o převodu majetku (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2011/2000, ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 159/2002, ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 29 Odo 696/2002, ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 29 Odo 184/2005, ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 225/2007, ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1807/2007, ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3896/2009, ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4536/2009, ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4596/2009, ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 5189/2008, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2761/2010, ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1955/2010, ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2015/2011, či ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2018/2011).
[6] Nicméně již v rozsudku ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněném pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – na nějž v dovolání odkazuje i sám dovolatel – Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého byla-li ve smlouvě o převodu majetku podléhající ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. sjednána tržní (v daném místě a čase obvyklá) cena, popř. cena pro společnost výhodnější, není tato smlouva neplatná jen proto, že cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem.
[7] Jinými slovy, předpokladem pro závěr o neplatnosti smlouvy o převodu majetku podléhající ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. není pouze nedodržení požadavku, aby hodnota převáděného majetku byla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, ale (současně) i zjištění, že cena sjednaná ve smlouvě je pro společnost méně výhodná než cena v daném místě a čase obvyklá (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1017/2012, ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3649/2010, ze dne 31. 5. 2012, sen. zn. 29 ICdo 10/2012, ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 349/2011, či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1332/2013).
[8] To znamená, že byla-li ve smlouvě o převodu majetku podléhající ustanovení §196a odst. 3 obch. zák. sjednána cena pro společnost výhodnější, není tato smlouva neplatná jen proto, že cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2685/2013).
[9] O naposledy jmenovanou situaci jde i v poměrech projednávané věci. Ačkoli totiž hodnota nemovitosti nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, byla sjednaná kupní cena nižší (a tedy pro žalobkyni – společnost – jako kupující výhodnější) než tržní cena. Proto je závěr odvolacího soudu, podle něhož v poměrech projednávané věci absence znaleckého posudku nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy, v souladu s ustálenou (výše citovanou) rozhodovací praxí dovolacího soudu.
[10] Uvádí-li dovolatel, že §196a odst. 3 obch. zák. spočívá na „základním principu“, podle kterého by cena sjednaná ve smlouvách podléhajících tomuto ustanovení neměla být výhodnější pro žádnou ze smluvních stran, potom výše uvedené závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu přehlíží.
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť bylo dovolání žalovaného odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
[12] Ty sestávají z odměny zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 15. 5. 2019) podle §6 odst. 1, §7 bodu 5, §9 odst. 4 písm. c) a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 3.100 Kč a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži žalovaného celkem 4.114 Kč.
[13] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[14] Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. 7. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu