ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.4124.2018.1
sp. zn. 28 Cdo 4124/2018-174
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Římskokatolická farnost Bochov, IČO 49750186, se sídlem Bochov, Opletalova 96, zastoupená JUDr. Janem Klailem, advokátem se sídlem v Plzni, nám. Republiky 35, proti žalovaným: 1) J. Š. , nar. XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Nikolou Rovenskou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Brožíkova 1565/3, a 2) Česká republika – Státní pozemkový úřad , IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/1a, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábř. 390/42, adresa pro doručování: Územní pracoviště Plzeň, Radobyčická 14, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 C 337/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. července 2018, č. j. 64 Co 154/2018-158, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. července 2018, č. j. 64 Co 154/2018-158, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením odvolací soud změnil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 3. 2018, č. j. 9 C 337/2015-133, tak, že nevyhověl návrhu žalobkyně na vstup obchodní společnosti Farma Kolová s.r.o. do řízení na místo prvního žalovaného.
Odvolací soud uzavřel, že v řízení o určení vlastnického práva státu ve smyslu ustanovení §18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) - dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“, nelze přezkoumávat převod vlastnického práva, jenž nastal teprve po účinnosti zákona č. 428/2012 Sb. Z uvedeného dovodil, že takovýto převod vlastnického práva v daném typu řízení není právní skutečností zakládající opodstatněnost návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka řízení (§107a občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů). Návrhu žalobkyně, aby do řízení na místo prvního žalovaného vstoupila obchodní společnosti Farma Kolová s.r.o., jakožto nabyvatelka pozemků, ohledně nichž se domáhá určení vlastnického práva státu, proto nevyhověl.
Žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání. Z jeho obsahu lze dovodit, že předestírá otázku, zda v řízení o určení vlastnického práva státu ve smyslu ustanovení §18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., je právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod práva, o něž v řízení jde, i smlouva uzavřená po účinnosti zákona č. 428/2012 Sb., upozorňujíc přitom, že řešení této otázky prezentované odvolacím soudem odporuje judikatuře, dle níž jsou v daném typu řízení pasivně věcně legitimováni stát a osoba zapsaná jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí a dle které jsou právní úkony učiněné v rozporu s ustanovením §29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen - „zákon o půdě“), stiženy absolutní neplatností a nemohly tak zapříčinit změnu v osobě vlastníka. V daných souvislostech odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5374/2016 a sp. zn. 28 Cdo 4546/2015 a na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/07, sp. zn. II. ÚS 2326/07 a sp. zn. I. ÚS 349/17. Namítala, že účelem singulární sukcese dle §107a občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, je zajistit účast v řízení katastrem nemovitostí aktuálně evidovanému vlastníku nemovitostí, coby pasivně věcně legitimovanému subjektu. Navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Po zjištění, že dovolání proti napadenému pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, bylo podáno oprávněnou osobou (žalobkyní) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení dovolatelkou předestřené otázky odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz dále citovanou judikaturu).
Zmatečnosti (§229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.
O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1 , a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Podle §18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. oprávněná osoba může podat soudu žalobu o určení vlastnického práva státu z důvodu, že věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ustanovením §3 zákona č. 92/1991 Sb. , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, nebo v rozporu s ustanovením §29 zákona č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; lhůta pro uplatnění výzvy k vydání věci počne běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo státu.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že předpokladem úspěšnosti žaloby o určení vlastnického práva k nemovitosti je okolnost, že se řízení účastní všechny osoby zapsané jako vlastníci v katastru nemovitostí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 30 Cdo 620/2008, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 6995, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1333/2002, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 1637, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1319/96). V režimu žaloby podané dle §18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. je přitom úspěšnost žalující církevní osoby podmiňována též účastí státu, jehož vlastnictví je deklarováno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3468/2014). Po zahájení řízení nastalou právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, je ve smyslu §107a o. s. ř. současně i povolení vkladu vlastnického práva k nemovitosti (k níž se uplatněný nárok upíná) do katastru nemovitostí ve prospěch nového nabyvatele (k tomu srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 990/2006, ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 312/2008, ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 4144/2008, nebo ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 22 Cdo 365/2013). Smysl §29 zákona o půdě jest zároveň primárně spatřovat v ochraně původního majetku církví před dispozicemi, kterými by mohlo být zmařeno dlouhodobě zamýšlené odčinění majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem nedemokratickým režimem, a to do doby přijetí zvláštního zákona, jímž měla být náprava těchto příkoří provedena. Naplnění řečeného účelu pak vyžadovalo, aby byly právní úkony, kterými byl dotčený majetek převáděn na další osoby, zásadně stiženy absolutní neplatností, a nemohly tak bezprostředně zapříčinit změnu v osobě vlastníka (viz např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 38, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 703/2014).
Jsou-li tedy v řízení o určení vlastnického práva státu ve smyslu ustanovení §18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. pasivně věcně legitimováni stát a stávající katastrální vlastník předmětné nemovité věci, pak převod vlastnického práva k předmětu sporu uskutečněný po zahájení soudního řízení je nepochybně právní skutečností odůvodňující postup dle ustanovení §107a o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že žalobkyní avizovaný převod vlastnického práva k pozemkům, o něž v řízení jde, z prvního žalovaného na obchodní společnost Farma Kolová s.r.o., k němuž mělo dojít po zahájení soudního řízení (26. 8. 2016), důvodem postupu dle §107a o. s. ř. být nemůže, tudíž zjevně neobstojí jako věcně správný.
Nejvyšší soud proto, shledávaje dovolání opodstatněným, usnesení odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.) zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1, odst. 2, věty první, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.); odvolací soud neopomene, že ten, kdo vstupuje do řízení na místo dosavadního účastníka, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho vstupu do řízení (o náhradě nákladů řízení mezi dosavadními účastníky se tedy nerozhoduje).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 1. 2019
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu