ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.4165.2018.1
sp. zn. 28 Cdo 4165/2018-1143
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. M. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 48 C 252/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2018, č. j. 14 Co 120/2018-1117, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 3.388,- Kč k rukám JUDr. Petra Meduny, advokáta se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 2. 2. 2018, č. j. 48 C 252/2013-1076, zastavil řízení o žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala bezúplatného převodu pozemků parc č. XY a parc. č. XY, oba v katastrálním území XY a obci XY (výrok I.),
a zamítl žalobu v části, v níž žalobkyně požadovala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY zapsaného v katastrálním území XY, obci XY (výrok II.). Dále nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků blíže specifikovaných v tomto výroku rozsudku ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále „zákon o půdě“, k uspokojení nároku žalobkyně na převod náhradních pozemků za pozemky, které jí podle ve výroku označených rozhodnutí pozemkového úřadu nelze vydat (výrok III.). Žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 103.854,- Kč k rukám jejího zástupce (výrok IV.).
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2018, č. j. 14 Co 120/2018-1117, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích III. a IV. potvrdil (výrok I.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 24.393,60 Kč k rukám jejího zástupce (výrok II.).
Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně je osobou oprávněnou ve smyslu §4 zákona o půdě a domáhá se vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky (§11a odst. 1 zákona
o půdě). Protože shledaly dosavadní postup žalované ve vztahu k žalobkyni liknavým pro dlouhodobé neplnění jejích povinností vydávat náhradní pozemky, jakož i pro nedostatečnost veřejné nabídky k tomu určených pozemků, vyhověly požadavku uspokojit restituční nárok žalobkyně mimo zákonem předpokládaný proces veřejných nabídek a nahradily projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu konkrétních pozemků (vyjma pozemku, o jehož vydání jako pozemku náhradního bylo již pravomocně rozhodnuto vůči jiným oprávněným osobám). Při stanovení výše restitučního nároku vyšel soud prvního stupně ze znaleckého posudku zpracovaného společností YBN Consult – Znalecký ústav s.r.o. Nedůvodnou byla shledána námitka žalované ohledně neprovedení příslušných srážek z ceny pozemků ve smyslu Přílohy 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále „cenový předpis“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, považujíc je za přípustné ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že při určení výše restitučního nároku žalobkyně neaplikoval srážky podle Přílohy 7 cenového předpisu, ačkoli kritéria pro uplatnění těchto srážek byla v projednávané věci dána, pročež odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 430/2018 (označené usnesení, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ). S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018, podotýká, že se soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly individuálními vlastnostmi odňatých pozemků, které by zakládaly důvod, aby srážky podle Přílohy 7 cenového předpisu nebyly aplikovány. Dále pak brojí proti nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, a to v otázce, zda byl restituční nárok žalobkyně zcela vyčerpán. Navrhuje, aby byl rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření připomněla několik řízení ve věci týchž účastníků, v nichž se soudy opakovaně vypořádaly se skutkovou otázkou věci, tj. s důvody, pro které nemají být v případě restitučních nároků žalobkyně a jejího bratra O. Ž. uplatněny srážky podle Přílohy 7 cenového předpisu. Podle mínění žalobkyně se s nastolenou otázkou vypořádal v poměrech projednávané věci rovněž odvolací soud, odkázal-li na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018, kde se otázka uplatnění srážek řešila, a proto navrhla dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 1. 6. 2018 (srovnej čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.) Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§237 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalované není přípustné. Ač žalovaná namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spočívající v neuplatnění srážek ze zjištěné ceny dle Přílohy 7 cenového předpisu při určování výše restitučního nároku oprávněné osoby, jiné (dle mínění žalované správné) právní posouzení věci odvozuje od odlišného skutkového stavu, než jaký byl v nalézacím řízení zjištěn.
Nejvyšší soud se ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval problematikou určení výše náhrady za pozemek, který nebylo možno pro zákonem stanovenou překážku vydat oprávněné osobě, a vždy dospěl k témuž závěru, a to sice že rozhodný je jeho charakter, a tudíž jeho hodnota ke dni odnětí státem. Za pozemky určené k výstavbě je ovšem třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu (§14 odst. 1 cenového předpisu), byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, byly-li určeny ke stavbě – v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5345/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 565/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017).
Námitky, jimiž dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu o výši restitučního nároku žalobkyně, přípustnost podaného dovolání založit nemohou. Těmito námitkami totiž žalovaná napadá správnost hodnocení v řízení provedených důkazů (zejm. znaleckých posudků č. 301/2003/2016 a č. 219/2920/2015 společnosti YBN CONSULT – Znalecký ústav s.r.o., z nichž plyne i zjištění, že okolnosti pro další korekci ceny ve smyslu Přílohy 7 cenového předpisu nejsou naplněny), jež není otázkou právní, ale otázkou skutkových zjištění (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1663/2009; shodně též usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 710/09, jež je přístupné na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ). Kritika skutkových závěrů soudů nižších stupňů nevystihuje (od 1. 1. 2013 jediný) způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. (a nezakládá žádnou kvalifikovanou otázku hmotného či procesního práva způsobilou odůvodnit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.).
K nastíněné argumentační linii dovolatelky sluší se uvést i tolik, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§125, §127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad uvedených v §132 o. s. ř.; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2009/2011). Soudům nižších stupňů přitom nelze vytknout, že by se právě uvedenými kritérii při hodnocení znaleckých posudků neřídily.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani odkaz žalované na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 430/2018, jenž nelze v nyní posuzované věci považovat za přiléhavý. V odkazované věci odvolací soud (nesprávně) dovodil, že odňaté pozemky (jakož i pozemky náhradní) je třeba ocenit jinak než podle kritérií stanovených cenovým předpisem, což je evidentně případ odlišný od věci nyní posuzované, v níž závěry odvolacího soudu stejným deficitem stiženy nejsou (byly-li odňaté pozemky, za něž se žalobkyni dostává pozemků náhradních, oceněny právě podle tohoto cenového předpisu).
K uvedenému dovolací soud dále připomíná, že otázkou určení výše restitučního nároku žalobkyně (respektive jejího bratra O. Ž.) se opakovaně zabýval v řadě svých dřívějších rozhodnutí, v nichž – taktéž ve vazbě na konkrétní skutková zjištění – aproboval obdobné závěry soudů nižších stupňů o tom, že při určení výše restitučního nároku žalobkyně (respektive jejího bratra) nejsou dány okolnosti pro aplikaci srážek ve smyslu žalovanou odkazovaného ustanovení cenového předpisu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5345/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 565/2018).
Zmiňuje-li dovolatelka v souvislosti s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018, absenci posouzení individuálních vlastností odňatých pozemků v nyní projednávané kauze, pak přehlíží, že soudy nižších stupňů jednotlivé aspekty předmětných pozemků vzaly v potaz (viz bod 24. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Jestliže soudy nižších instancí dospěly k závěru, podle něhož není na základě provedených důkazů v řízení přiléhavé dovodit aplikaci srážek ve smyslu ustanovení Přílohy 7 cenového předpisu v souvislosti s oceněním restitučního nároku, jedná se - jak již bylo výše připomenuto - o konkluzi skutkového, nikoli právního charakteru, jež dovolacímu přezkumu nepodléhá (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 471/2015).
Sluší se dodat, že výtka dovolatelky o nepřezkoumatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu, představuje námitku vystihující případ vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jediným způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) ovšem může být pouze nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej §241a odst. 1 o. s. ř.). K vadám řízení dovolací soud ve smyslu ustanovení
§242 odst. 3 o. s. ř. přihlédne jen tehdy, pokud z jiných důvodů shledá dovolání přípustným (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014). O takový případ však v projednávané věci nejde. Nelze v souvislosti s uplatněnou námitkou o nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu pustit ze zřetele závěr formulovaný rozhodovací praxí dovolacího soudu, že „měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně pak lze říci, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv odvolatele“ (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, jenž byl uveřejněn pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V posuzovaném případě odůvodnění rozsudku odvolacího soudu představuje dostatečnou oporu k tomu, aby žalovaná měla možnost v dovolání proti němu uplatnit své námitky. Skutečnost, že těmito námitkami se jí nepodařilo řádně vymezit některý z důvodů přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.) a uplatnit dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., s obsahovou a argumentační kvalitou odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nesouvisí. Rozsudek odvolacího soudu nelze tudíž pokládat za nepřezkoumatelný.
Pokud dovolatelka podala dovolání proti oběma výrokům rozsudku odvolacího soudu, pak se dovolací soud zabýval přípustností dovolání i ve vztahu k výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení II. a ve vztahu k části výroku I., kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně i výroku o nákladech prvostupňového řízení. Proti označeným výrokům však není dovolání přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017].
Jelikož dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s ustanovením §243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 27. 2. 2019
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu