ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.4609.2018.1
sp. zn. 28 Cdo 4609/2018-415
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) J. T. , nar. XY, bytem XY, b) D. M. , nar. XY, bytem XY, c) A. B. , nar. XY, bytem XY, d) J. O. , nar. XY, bytem XY a e) M. D. T. , nar. XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Eliškou Hlavsovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, U Průhonu 1516/32, za účasti 1. Letiště Vodochody a.s. , IČ 281 99 472, se sídlem v Odolene Vodě, U Letiště 374, zastoupené JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, a 2. AERO HOLDING a.s. v likvidaci , IČ 000 02 127, se sídlem v Praze 9, Beranových 130, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 56/2016, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2018, č. j. 28 Co 98/2018-315, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 12. 2. 2018, č. j. 5 C 56/2016-297, zamítl návrh žalobců na vstup společnosti AERO HOLDING a.s. v likvidaci, IČ 000 02 127, se sídlem v Praze 9, Beranových 130, do řízení jako účastnice. Své rozhodnutí opřel o §250a odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), akcentuje, že navrhovaná společnost nebyla účastna správního řízení, pročež nemůže být ani účastnicí v nynějším řízení před soudem. Neshledal zároveň, že by byla procesním nástupcem některého z účastníků správního řízení, čímž by byl odůvodněn postup podle §107 a §107a o. s. ř.
Krajský soud v Praze zmíněné rozhodnutí k odvolání žalobců usnesením ze dne 11. 4. 2018, č. j. 28 Co 98/2018-315, potvrdil. Odvolací soud připomněl, že účastníkem řízení podle části páté o. s. ř. jsou účastnící řízení před správním orgánem, kterými jsou s jistotou žalobci a první účastnice. Žalobci navrhovaný postup záměny, potažmo přistoupení účastníka označil nepřípustným vhledem k povaze řízení a §250a i §250b o. s. ř., a proto kvitoval negativní stanovisko soudu prvního stupně. V závěru odůvodnění připomněl, že neúčast (aktivní) ve správním řízení nevylučuje, aby byl subjekt, byť by s ním správní orgán nejednal, účastníkem řízení soudního. Zhodnotil, že je na soudu prvního stupně, aby za reflexe ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), posoudil, zda měla být navrhovaná společnost AERO HOLDING a.s. v likvidaci účastníkem správního řízení, a případně ji do řízení přibral. Svůj názor vyjádřil i k účasti ostatních v úvahu přicházejících subjektů.
Proti zmíněnému usnesení brojí dovoláním žalobci, na němž setrvali i poté, co Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 16. 7. 2018, č. j. 5 C 56/2016-379, s odkazem na shora rekapitulované usnesení krajského soudu přibral účastnici AERO HOLDING a.s. v likvidaci do řízení.
Účastnice Letiště Vodochody a.s. se ve svém vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla žalobci uplatněný mimořádný opravný prostředek odmítnout, respektive zamítnout.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017, které je dle čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
V důsledku okolností nastalých po vydání napadeného rozhodnutí se dovolání žalobců prosazujících přibrání účastnice 2. do řízení stalo zjevně bezpředmětným (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, dále ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4105/2016, a ze dne 31. 1. 2019, sen. zn. 29 NSČR 159/2018), pročež Nejvyšší soud přistoupil k jeho odmítnutí (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Nad rámec řečeného lze pak dodat, že předestírají-li dovolatelé k posouzení rovněž otázku související s nahlížením na daný spor optikou §5 odst. 3 zákona o půdě, považujíce ji za judikaturou dosud neřešenou, přehlíží, že jde o problematiku, na níž aktuálně posuzované rozhodnutí krajského soudu nezávisí. Naříkané usnesení kvitující nevyhovující výrok soudu prvního stupně je primárně odůvodněno závěrem o nepřípustnosti návrhu na přistoupení, potažmo záměnu účastníka v řízení podle části páté o. s. ř. Principiální úsudek odvolacího soudu je pak zcela v souladu i s judikaturou Nejvyššího soudu (zejména viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5046/2014, a jeho usnesení ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2044/2015, publikované pod č. 33/2018 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Samy dovolateli akcentované otázky stran právních předchůdců účastníka řízení a platnosti dispozice s nemovitostmi, na něž si žalobci činí restituční nárok, jimž nepochybně nelze upřít relevanci pro rozhodnutí ve věci samé, pak předmětem dotčeného odvolacího řízení, jež se soustředilo toliko na přípustnost návrhu podle §92 o. s. ř., nebyly. Nespočívá-li naříkané usnesení krajského soudu na vyřešení dovolateli označené problematiky, nemohou jejich námitky s ohledem na účel dovolacího řízení přípustnost dovolání založit (blíže viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1121/2018, jakož i v něm citovaná rozhodnutí).
Nastiňují-li dovolatelé v závěru svého podání, že by jimi určená otázka měla být Nejvyšším soudem posouzena jinak, neodpovídá nadto jejich požadavek významově dikci §237 o. s. ř. Má-li být přípustnost dovolání dovozena v souvislosti s nutností odlišného posouzení konkrétního problému, jedná se o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z něj zřejmé, od kterého svého (nikoli odvolacího soudu) řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3360/2018, a další v něm odkazovanou judikaturu).
Nekončí-li se tímto usnesením řízení, nevěnoval se Nejvyšší soud otázce práva na náhradu nákladů řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jež bude vyřešena v rámci konečného rozhodnutí o věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 6. 2019
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu