ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.160.2019.1
sp. zn. 29 Cdo 160/2019-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petra Gemmelem v právní věci žalobkyně E. Č. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Františkem Řezankou, advokátem, se sídlem v Praze 9, Vašátkova 1012/18, PSČ 198 00, proti žalovanému J. G. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Milanem Vraspírem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 232/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2018, č. j. 8 Cmo 158/2017-141, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. října 2018, č. j. 8 Cmo 158/2017-141, k odvolání žalobkyně, potvrdil rozsudek ze dne 17. května 2017, č. j. 47 Cm 232/2013-109, jímž Městský soud v Praze zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 2. října 2013, č. j. 47 Cm 232/2013-9, kterým (původně) uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 1.000.000,- Kč s 6% úrokem od 13. srpna 2013 do zaplacení, odměnu ve výši 3.333,- Kč a náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání (viz č. l. 148), ve znění doplnění dovolání (viz č. l. 155) [posuzováno podle obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.] neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15).
Srov. dále též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 3. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu