ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.2998.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 2998/2018-174
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Helenou Myškovou v právní věci žalobce J. Š. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, PSČ 128 10, o náhradu škody ve výši 1 567 803,40 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 13/2014, o žádosti žalobce o ustanovení zástupce, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2017, č. j. 70 Co 319/2017-153, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze k odvolání žalobce potvrdil usnesení ze dne 15. června 2017, č. j. 27 C 13/2014-146, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) neustanovil žalobci zástupce pro dovolací řízení (o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2016, č. j. 70 Co 423/2016-118).
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle §138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), když je v produktivním věku bez pracovního omezení a má stálý příjem. Žalobci nic nebrání, aby jeho dluhy (výrazně přesahující jeho majetkové poměry) postupně splácel. Skutečnost, že žalobce je předlužen, není sama o sobě důvodem pro přiznání osvobození. Nadto, žalobce „nikoliv nevýznamnou část dluhů způsobil sám svým dlouhodobým úmyslným protiprávním jednáním (jízdy bez jízdního dokladu)“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání (podání z 5. února 2018), jehož součástí byla i žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Jelikož při podání dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že sám má odpovídající právnické vzdělání (§241 o. s. ř.), soud prvního stupně ho usnesením ze dne 12. března 2018, č. j. 27 C 13/2014-167, vyzval, aby nedostatek povinného zastoupení odstranil do 15 dnů od doručení usnesení. Na toto usnesení dovolatel již nereagoval. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce (advokáta) pro řízení o dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu, posoudil taktéž přímo Nejvyšší soud.
V usnesení ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněném pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 78/2015“, které je - stejně jako níže označená rozhodnutí Nejvyššího soudu - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.).
Na základě kritérií vymezených v R 78/2015 Nejvyšší soud zvažoval i poměry dané věci. Dovolatel totiž není zastoupen advokátem, sám nemá odpovídající právnické vzdělání a domáhá se ustanovení zástupce v řízení o dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) jeho žádosti o ustanovení zástupce pro řízení ve věci samé.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady, aby byl dovolateli ustanoven v tomto dovolacím řízení zástupce z řad advokátů (§30 o. s. ř.). Sdílí tak závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatel nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť to neodůvodňují jeho sociální a majetkové poměry. K tomu viz např. závěry obsažené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, či ze dne 24. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 2282/2015. Přitom ani v poměrech dané věci Nejvyšší soud (vycházeje z obsahu spisu) neshledal úvahu odvolacího soudu ohledně neexistence předpokladů pro osvobození dovolatele od soudních poplatků nepřiměřenou.
V situaci, kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení ve lhůtě určené ve výzvě ani později (přes poučení o následcích nečinnosti), Nejvyšší soud řízení o jeho dovolání zastavil (§241b odst. 2, §243f odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2019
JUDr. Helena Myšková
pověřená členka senátu