ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.922.2019.1
sp. zn. 29 Cdo 922/2019-374
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, proti žalované L. Č. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Liborem Holemým, advokátem, se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, PSČ 756 61, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 148/2013, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2014, č. j. 6 Cmo 428/2013-257, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2014, č. j. 6 Cmo 428/2013-257, se mění takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2013, č. j. 47 Cm 148/2013-242, se mění tak, že řízení o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2011, č. j. 47 Cm 81/2008-114, se nezastavuje .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 11. prosince 2007, č. j. 47 Sm 364/2007-11, uložil (tehdejším) žalovaným (MADA s. r. o., R. O., L. Č. a P. L.) zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni směnečný peníz ve výši 419.219,25 Kč s 6% úrokem od 20. srpna 2007 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.397,39 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 16.830 Kč.
Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali R. O. a L. Č. námitky.
Rozsudkem ze dne 9. února 2011, č. j. 47 Cm 81/2008-114, Městský soud v Praze (mimo jiné) ponechal směnečný platební rozkaz ve vztahu k oběma žalovaným v platnosti.
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání a současně požádali o osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. dubna 2011, č. j. 47 Cm 81/2008-147, zamítl žádost žalovaných o osvobození od soudních poplatků za odvolání proti rozsudku ze dne 9. února 2011, č. j. 47 Cm 81/2008-114.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. června 2011, č. j. 8 Cmo 203/2011-154, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2011, č. j. 47 Cm 81/2008-147.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. října 2011, č. j. 47 Cm 81/2008-169, (mimo jiné) vyzval žalovanou k úhradě poplatku za odvolání ve výši 16.830,- Kč.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. května 2013, č. j. 47 Cm 81/2008-226, zamítl žádost žalované o osvobození od soudních poplatků za odvolání proti rozsudku ze dne 9. února 2011, č. j. 47 Cm 81/2008-114.
Následně usnesením ze dne 14. května 2013, č. j. 47 Cm 81/2008-228, Městský soud v Praze vyloučil věc proti žalované k samostatnému řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. srpna 2013, č. j. 6 Cmo 227/2013-235, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2013, č. j. 47 Cm 81/2008-226.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. srpna 2013, č. j. 47 Cm 148/2013-239, vyzval žalovanou, aby zaplatila soudní poplatek za odvolání ve výši 16.830,- Kč.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. září 2013, č. j. 47 Cm 148/2013-242, řízení o odvolání žalované (proti rozsudku ze dne 9. února 2011, č. j. 47 Cm 81/2008-114) zastavil pro nezaplacení soudního poplatku podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; k odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. června 2014, č. j. 6 Cmo 428/2013-257, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu (ze dne 19. června 2014) podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena; současně „analogicky dovozuje“, že toto rozhodnutí odporuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 33 Cdo 2446/2013“.
Podle dovolatelky nebyl dán důvod k zastavení odvolacího řízení, když soudní poplatek za odvolání „byl v plné výši uhrazen na příslušný účet soudu“ již dne 12. prosince 2013, tj. dříve, než usnesení o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku nabylo právní moci.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání žalované je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovolatelkou otevřené, týkající se výkladu ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích (ve znění účinném ke dni zahájení řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2014); potud napadené usnesení odvolacího soudu odporuje judikatuře Nejvyššího soudu.
Podle ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích (v rozhodném znění) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 38/2015, uveřejněném pod číslem 5/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, při výkladu citovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož zaplatí-li žalobce soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně až poté, kdy uplynula lhůta k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, avšak dříve, než odvolací soud rozhodne o jeho včasném odvolání proti usnesení o zastavení řízení, odvolací soud usnesení o zastavení řízení změní tak, že se řízení nezastavuje, neboť důvod pro zastavení řízení (v důsledku zaplacení soudního poplatku) odpadl. Srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2017, sen. zn. 29 ICdo 39/2015, a ze dne 31. července 2017, sen. zn. 29 ICdo 61/2017.
Pro poměry dané věci lze obdobně uzavřít, že zaplatí-li odvolatel soudní poplatek za odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu dříve, než odvolací soud rozhodne o jeho včasném odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro neuhrazení takového poplatku, musí odvolací soud změnit usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení tak, že toto řízení se nezastavuje, neboť důvod pro zastavení odvolacího řízení (v důsledku zaplacení soudního poplatku z odvolání) odpadl. Srov. závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 18. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 1863/2017, jako i z usnesení ze dne 28. ledna 2019, sp. zn. 29 Cdo 353/2017, vydané v projednávané věci.
V daném případě se z obsahu spisu podává, že soudní poplatek za odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2011, č. j. 47 Cm 81/2008-114, ve výši 16.830,- Kč uhradil za žalovanou J. O. (k přípustnosti takového postupu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2015, sp. zn. 23 Cdo 1917/2015, uveřejněného pod číslem 50/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); viz záznam o složení ze dne 16. prosince 2013, ve spojení s výpisem z účtu jmenovaného za prosinec 2013 (č. l. 261 a 267).
Nejvyšší soud proto podle ustanovení §243d písm. b) o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu změnil způsobem popsaným ve výroku, neboť důvod zastavit odvolací řízení v době, kdy odvolací soud rozhodoval, již dán nebyl (odpadl v důsledku zaplacení soudního poplatku za odvolání).
Skutečnost, že soud prvního stupně rozhodl o vrácení částky 16.830,- Kč J. O. (usnesením ze dne 16. září 2014, č. j. 47 Cm 148/2013-262), je pro posouzení otázky (ne)možnosti zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku nevýznamná.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu