ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.78.2017.1
KSBR 28 INS 20991/2011
28 ICm 1545/2013
sp. zn. 29 ICdo 78/2017-268
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce MARK SPENCER INVESTMENT & DEVELOPMENT ENTERPRISES INC , se sídlem Edmonton Street, Kingstown, Svatý Vincenc a Grenadiny, registrační číslo 10582 IBC 2003, PSČ 602 00, proti žalovanému Mgr. Ing. Ondřeji Malému , se sídlem v Brně, Palackého třída 3048/124, PSČ 612 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka BMA TRADING INTERNATIONAL s. r. o., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 28 ICm 1545/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka BMA TRADING INTERNATIONAL s. r. o. , se sídlem v Brně, Tábor 888/21, PSČ 616 00, identifikační číslo osoby 26 97 38 21, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 20991/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 28 ICm 1545/2013, 13 VSOL 64/2016-244 (KSBR 28 INS 20991/2011), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 28 ICm 1545/2013, 13 VSOL 64/2016-244 (KSBR 28 INS 20991/2011), se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 28 ICm 1545/2013-203, určil, že pohledávka žalobce (MARK SPENCER INVESTNENT & DEVELOPMENT ENTERPRISES INC) uplatněná v insolvenčním řízení vedeném u „podepsaného“ soudu pod sp. zn. KSBR 28 INS 20991/2011 na majetek dlužníka (BMA TRADING INTERNATIONAL s. r. o.) ve výši 41.473.436,57 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 10. prosince 2007 včetně příslušenství „tak jak je uplatněna přihláškou pohledávky č. 18“, je po právu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1) Usnesením ze dne 7. ledna 2013, č. j. KSBR 28 INS 20991/2011-A-44, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a rozhodl o způsobu řešení úpadku konkursem.
2) Žalobce „včas a řádně“ přihlásil do insolvenčního řízení (nezajištěnou) pohledávku v částce 41.473.436,57 Kč, sestávající „z jistiny“ ve výši 26.110.467,- Kč, z příslušenství tvořeného smluvním úrokem ve výši 5.336.550,24 Kč a z „denní“ smluvní pokuty ve výši 10.026.419,33 Kč.
Důvodem vzniku pohledávky byla „smlouva o půjčce uzavřená mezi věřitelem a dlužníkem dne 10. prosince 2007, kdy se věřitel zavázal dlužníkovi poskytnout půjčku do výše 100.000.000,- Kč. Fakticky věřitel dlužníkovi poskytl částku ve výši 92.500.000,- Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a Dohody o započtení pohledávek ze dne 28. ledna 2011 je zřejmé, že věřitel a dlužník vůči sobě započetli jejich splatné pohledávky, přičemž dlužník je povinen ještě uhradit věřiteli neuhrazenou pohledávku ve výši 26.110.467,- Kč“. Výpočet smluvních úroků z půjčky (v částce 5.336.550,24 Kč) a smluvní pokuty (v částce 10.026.419,33 Kč) byl doložen v přílohách, včetně pokladních dokladů o poskytnutí půjčky.
3) Na přezkumném jednání dne 2. dubna 2013 žalovaný popřel přihlášenou pohledávku („pouze co do pravosti“) z důvodu, že „pohledávka se jeví jako fingovaná, když věřitel doložil nevěrohodné doklady“; pohledávka podle žalovaného vůbec nevznikla.
Insolvenční soud po provedeném dokazování – cituje ustanovení §657 a §658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák“), ustanovení §261 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a ustanovení §198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – zdůraznil, že žalobce podal žalobu o určení pravost pohledávky proti popírajícímu insolvenčnímu správci včas.
Dále měl za prokázané (smlouvou o půjčce a příjmovými doklady dlužníka), že věřitel dlužníku peněžní prostředky přenechal; „popěrný důvod žalovaného (popření pouze co do pravosti) tak nemohl uspět“. Současně (s poukazem na vlastní propočet výše neuhrazené pohledávky z titulu půjčky, jakož i výše uplatněných smluvních úroků a výše smluvní pokuty) doplnil, že „žalobce uplatnil pohledávku v podstatně nižší výši, než jakou uplatnit mohl“.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 28 ICm 1545/2013, 13 VSOL 64/2016-244 (KSBR 28 INS 20991/2011), změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu pro předčasnost zamítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §174 odst. 2 a §188 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 24. května 2011, sp. zn. 32 Cdo 1726/98 (uveřejněného pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 76/2002“), jakož i v rozsudcích ze dne 24. července 2008, sp. zn. 29 Odo 475/2006, a ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 145/2010 – dospěl k závěru, podle něhož měl přihláška pohledávky žalobce vady, které bránily jejímu přezkumu.
Přitom konstatoval, že „v přezkoumávané věci žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka dvě pohledávky z téhož právního důvodu, blíže označené smlouvy o půjčce uzavřené dne 10. prosince 2007. V přihlášce pohledávky žalobce současně tvrdí, že podle smlouvy předal dlužníkovi finanční prostředky ve výši 92.500.000,- Kč, aniž současně uplatnil tvrzení o tom, kdy konkrétně a v jaké formě peníze dlužníku skutečně přenechal. To přihlášku pohledávky činí (posuzováno izolovaně) nezpůsobilou přezkumu, neboť je-li právním důvodem přihlášené pohledávky půjčka peněz, zahrnuje vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, nejen tvrzení o tom, že věřitel uzavřel s dlužníkem v určité době smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, ale také o tom, kdy a jakou formou tyto peníze skutečně půjčil – přenechal. Tvrzení o poskytnutí částky 92.500.000,- Kč žalobce v přihlášce pohledávky dokládá sto osmdesáti dvěma příjmovými pokladními doklady, podle nichž dlužník v období od 4. ledna 2008 do 30. prosince 2008 a od 3. května 2010 do 15. července 2010 převzal jednotlivé dílčí částky v korunách českých, a osmdesáti pěti příjmovými pokladními doklady, podle kterých převzal jednotlivé dílčí částky v EUR, tyto přílohy označil v poli č. 52 přihlášky pohledávky jako důkazní materiál. I pokud by odvolací soud dovodil, že se jedná o případ, kdy s ohledem na větší množství právních vztahů jsou jednotlivé smlouvy identifikovány v příloze, na kterou přihláška výslovně odkazuje, nebyla by tím vada přihlášky pohledávky, spočívající v nedostatečném vylíčení skutkových okolností o vzniku pohledávky, odstraněna. Jak vyplývá z tvrzení v přihlášce, přihlášená pohledávka nepředstavuje celou částku, která měla být žalobcem dlužníku poskytnuta a jejíž přenechání žalobce dokládá připojenými příjmovými doklady, ale pouze tu její část, která nezanikla v důsledku tvrzeného započtení. Pokud žalobce v samotné přihlášce nevymezil, které konkrétní předané částky zahrnuje přihlášená částka jistiny 26.110.467,- Kč, a z dohody (o započtení) vyplývá pouze nominální výše všech započítávaných pohledávek žalobce, nikoli také jejich konkrétní vymezení kdy, jak a v jaké výši předanými částkami, nelze ani na základě listin připojených k přihlášce pohledávky dovodit, co představuje sporná pohledávka, respektive které (konkrétní) poskytnuté půjčky žalobce do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil a žalovaný popřel“.
Proto odvolací soud rozsudek insolvenčního soudu změnil a žalobu jako předčasnou zamítl, aniž se zabýval námitkami odvolatele. Zároveň doplnil, že „na základě tohoto rozsudku insolvenční správce vyzve žalobce k doplnění přihlášky pohledávky o takové údaje, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní nároky ze kterých smluv o půjčkách se přihláškou uplatňují. Doplní-li věřitel - žalobce v určené lhůtě přihlášku pohledávky v dotčené části dle pokynů správce, bude možno pohledávku opětovně přezkoumat“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení „§237 odst. 1 písm. a)“ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že odvolací soud „nesprávně právně posoudil otázku, zda přihláška žalobce do insolvenčního řízení je nezpůsobilá přezkumu, když v samotné přihlášce žalobce nevymezil, které konkrétní předané částky zahrnuje přihlášená částka jistiny ve výši 26.111.467,- Kč.“
Dovolatel s poukazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35, a na obsah přihlášky (a připojených příloh) dovozuje, že „jde o přihlášku řádnou“, obsahující „souhrnnou výši uplatněné pohledávky a obecné vymezení skutkových okolností vzniku jednotlivých pohledávek a zároveň podrobný rozpis celkové sumy a konkrétní identifikaci předání finančních prostředků. V přílohách přihlášky jsou jednotlivé přijaté platby na předmětnou půjčku, stejně jako právní důvody jejich vzniku, jednoznačně identifikovány (což mezi stranami není ani sporné)“. Z dohody o započtení vyplývá, že „zápočet byl proveden toliko ohledně jistiny dluhu“.
Navíc v daném případě – pokračuje dovolatel – jde o „jedinou smlouvu o půjčce“, která „byla poskytnuta postupně jednotlivými plněními, jak je doloženo příjmovými doklady“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje dovolání za „zjevně neopodstatněné“.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že incidenční spor byl zahájen před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání žalobce je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky dovolatelem otevřené, týkající se posouzení, zda přihláška pohledávky (ne)byla způsobilá k přezkumu, když v tomto směru je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s níže uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §174 insolvenčního zákona přihlášky pohledávek a jejich přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci (odstavec 1). Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (odstavec 2).
Podle ustanovení §188 insolvenčního zákona insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout (odstavec 1). Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (odstavec 2).
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že:
1) V soudní praxi není pochyb o tom, že důvodem vzniku popřené pohledávky (srov. §174 odst. 2 a §198 odst. 2 insolvenčního zákona) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoliv (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností (jež může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 1/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněné pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i [v konkursních poměrech při výkladu ustanovení §23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), přijaté, leč pro poměry založené insolvenčním zákonem použitelné] závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 1999, sp. zn. 1 Odon 153/97, uveřejněného pod číslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2003, pod číslem 35.
Závěr, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže, je výjimkou ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba (§79 odst. 1 o. s. ř.) a jako výjimka by měl být aplikován restriktivně. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, uveřejněný pod číslem 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2) V rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1089/2000 Nejvyšší soud rovněž vysvětlil, že obsahuje-li přihláška pohledávky do konkursu údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě) do konkursu, ale konkursní věřitel (přihlašovatel pohledávky) ani do skončení přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečností významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí, je to důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k odstraňování vad přihlášky. Tamtéž ozřejmil, že uvede-li konkursní věřitel (přihlašovatel pohledávky) ve včas podané žalobě o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky (nebo v pozdějších fázích řízení o této žalobě) popřené správcem konkursní podstaty vedle rozhodujících skutečností, jež obsahovala již přihláška, i další potřebná tvrzení významná podle hmotného práva pro jeho úspěch v incidenčním sporu (pro doložení toho, že jde o pohledávku pravou, že jde o pohledávku uplatněnou ve správné výši nebo o pohledávku uplatněnou ve správném pořadí), pak tím nevybočuje z mezí kladených jeho žalobním tvrzením ustanovením §23 odst. 2 věty první ZKV. Tyto judikaturní závěry se aplikují i ohledně náležitostí přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení (a následných náležitostí žaloby o určení pravosti výše nebo pořadí takové nevykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem); srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2018, sen. zn. 29 ICdo 88/2016.
3) Jinak řečeno, obsahuje-li přihláška pohledávky do insolvenčního řízení údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě) do insolvenčního řízení, ale insolvenční věřitel (přihlašovatel pohledávky) ani do skončení přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí, je to důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k odstraňování vad přihlášky. Uvede-li insolvenční věřitel (přihlašovatel pohledávky) ve včas podané žalobě o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky (nebo v pozdějších fázích řízení o této žalobě) popřené insolvenčním správcem vedle rozhodujících skutečností, jež obsahovala již přihláška, i další potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva pro jeho úspěch v incidenčním sporu (pro doložení toho, že jde o pohledávku pravou, že jde o pohledávku uplatněnou ve správné výši nebo o pohledávku uplatněnou ve správném pořadí), pak tím nevybočuje z mezí, kladených jeho žalobním tvrzením ustanovením §198 odst. 2 insolvenčního zákona. Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2019, sen. zn. 29 ICdo 50/2017.
4) Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí do konkursu přihlášené a správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů popřené pohledávky, vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat. Zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v konkursním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky (k tomu srov. např. R 76/2002, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 56/2014, včetně judikatury obsažené v jeho důvodech). Rovněž tyto závěry jsou přitom nepochybně pro poměry insolvenčního řízení vedeného podle insolvenčního zákona plně využitelné.
5) Postup podle ustanovení §188 insolvenčního zákona se uplatní pouze tehdy, je-li vadný sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, že věřitel nepřipojí požadované přílohy, nemůže mít jiný následek, než že uplatněný nárok neprokáže (nesplní povinnost důkazní). Nedoplní-li věřitel ani přes výzvu insolvenčního správce zákonem požadované přílohy (kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené v přihlášce pohledávky), čili listinné důkazy ve smyslu §177 uvedeného zákona, je na insolvenčním správci, zda takovou pohledávku co do pravosti nebo obsahu zpochybní a popře ji (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.července 2008, sen. zn. 1 VSPH 94/2008, uveřejněné pod číslem 13/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v důvodech usnesení ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněného pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6) Smlouva o půjčce je smlouvou reálnou, což znamená, že ke smlouvě o půjčce nedochází jen na základě dohody stran [účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy, ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku (k tomu srov. např. důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněného pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Věřitel, který se soudně domáhá po dlužníku vrácení půjčených peněz, musí v intencích §657 obč. zák. splnit důkazní povinnost (unést důkazní břemeno) nejen o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, ale i o tom, že tyto peníze dlužníku skutečně půjčil (přenechal mu je) [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 2090/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2011, pod číslem 28].
Promítnuto do poměrů dané věci, Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že přihláška pohledávky žalobce obsahovala dostatečné vylíčení skutečností, na nichž se přihlášená pohledávka zakládá, pročež byla způsobilá k přezkumu. Žalobce v přihlášce specifikoval smlouvu, na základě které se zavázal dlužníku poskytnout půjčku (až) do sjednané výše, strany smlouvy si ujednaly termín pro vrácení půjčky (do 31. prosince 2010) i další podmínky (výši úroků a úroků z prodlení); dále k přihlášce (v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu) doložil listiny, které (podle jeho názoru) potvrzovaly přenechání konkrétních částek dlužníku (v hotovosti), a to v rámci sjednaného limitu určeného smlouvou. Požadavek odvolacího soudu, aby žalobce v přihlášce pohledávky výslovně uvedl (vyjma tvrzení ohledně celkové výše přenechané částky) i konkrétní skutečnosti ohledně přenechání jednotlivých částek dlužníku, tj. skutečnosti, které dle odvolacího soudu plynou z předložených pokladních dokladů (182 ks listin o předání dílčích částek v korunách českých a 85 ks listin o předání dílčích částek v EUR), je zjevně nepřiměřený.
Rovněž skutečnost, že žalobce neuplatnil pohledávku v celé výši půjčené částky, nečiní přihlášku vadnou (a nepřezkoumatelnou); případný (byť jen částečný) zánik pohledávky v důsledku (žalobcem tvrzeného) započtení nemá na tento závěr žádný vliv, když bylo na žalovaném, aby případně (krom uplatněného tvrzení, že půjčka nebyla poskytnuta) tvrdil zánik pohledávky započtením.
Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že vzhledem ke skutkovým okolnostem věci by závěr odvolacího soudu nebyl akceptovatelný ani v rovině jeho vlastní argumentace. Je tomu tak již proto, že buď z žalobcem tvrzené dohody o započtení vyplývá, jaké pohledávky a v jakém rozsahu započtením zanikly (a pak se přihláška vztahuje k nezaniklé části pohledávky), nebo je v tomto směru dohoda o započtení neurčitá (není z ní patrné, které z pohledávek žalobce za dlužníkem a v jakém rozsahu zanikly) a tudíž neplatná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2016, sp. zn. 32 Cdo2196/2016, včetně judikatury Nejvyššího soudu zmíněné v jeho důvodech).
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 6. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu