ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.99.2019.1
KSPL 65 INS XY
165 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 99/2019-191
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce JUDr. Martina Litvana, LL.M., Ph.D. , se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, PSČ 120 00, jako insolvenčního správce dlužníka T. A., zastoupeného Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) O. K. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Liborem Janků, advokátem, se sídlem v Chebu, Mánesova 265/13, PSČ 350 02, a 2) R. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Vladimírem Mazurkovičem, advokátem, se sídlem v Sokolově, Dvořákova 868, PSČ 356 01, za účasti Finančního úřadu pro Karlovarský kraj , se sídlem v Karlových Varech, Krymská 2a, PSČ 360 01, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, o odpůrčí žalobě, o vstupu vedlejšího účastníka do řízení, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 165 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka T. A. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 65 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2019, č. j. 165 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPL 65 INS XY), takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2019, č. j. 165 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPL 65 INS XY), se mění tak, že usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. května 2019, č. j. 165 ICm XY (KSPL 65 INS XY), se potvrzuje .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 16. května 2019, č. j. 165 ICm XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) připustil vstup věřitele Finančního úřadu pro Karlovarský kraj (dále jen „F. Ú.“) do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobce.
Insolvenční soud - cituje ustanovení §93 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - uzavřel, že přihlášení věřitelé mají jako vedlejší účastníci řízení na straně žalobce (insolvenčního správce) právní zájem na výsledku řízení o odpůrčí žalobě. K tomu poukázal (mimo jiné) na „rozhodnutí 29 Icdo 96/2005“ [správně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2016, sen. zn. 29 ICdo 96/2015, uveřejněné pod číslem 51/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 51/2018“)].
K odvolání prvního žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. června 2019, č. j. 165 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPL 65 INS XY), změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že se vyslovuje nepřípustnost vedlejšího účastenství F. Ú. v řízení na straně žalobce.
Odvolací soud dospěl k závěru, že není dán právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku sporu. Majetkový zájem vedlejšího účastníka na co nejvyšším uspokojení v řízení není právním zájmem ve smyslu §93 o. s. ř. V uvedených souvislostech odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 7. května 2014, sp. zn. II. ÚS 229/13, ze dne 14. května 2013, sp. zn. I. ÚS 2530/11 a ze dne 13. září 2017, sp. zn. IV. ÚS 2754/17.
Dále odvolací soud uvedl, že postačoval-li by majetkový zájem věřitele na co nejvyšším uspokojení v insolvenčním řízení k založení práva konkrétní osoby na účast v řízení v postavení vedlejšího účastníka na straně žalobce, měl by právo účastnit se řízení každý přihlášený věřitel. Materiální zájem osob, které přihlásily do insolvenčního řízení svou pohledávku, na co nejvyšším poměrném uspokojení jejich pohledávek je chráněn úpravou v insolvenčním zákoně. V řízení o odpůrčí žalobě není otázka výše poměrného uspokojení věřitelů významná.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil. V mezích uplatněného dovolacího důvodu pak dovolatel odvolacímu soudu především vytýká, že jeho rozhodnutí je v rozporu se závěry obsaženými v R 51/2018.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (26. června 2019) je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., a v posouzení dovolatelem předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Již v R 51/2018 Nejvyšší soud uzavřel, že přihlášený věřitel má jako vedlejší účastník řízení na straně žalobce - insolvenčního správce právní zájem na výsledku řízení o odpůrčí žalobě insolvenčního správce (obdobně např. též závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 161/2018). Na tomto závěru nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani pro poměry dané věci; napadené rozhodnutí je proto zjevně nesprávné a dovolání je důvodné.
Jelikož dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud podle §243d písm. b) o. s. ř. dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že usnesení insolvenčního soudu, jímž bylo připuštěno vedlejší účastenství F. Ú. v řízení na straně žalobce, potvrdil.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu