ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.155.2018.1
KSPH 71 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 155/2018-A-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužnice L. P. , narozené XY, bytem XY, o insolvenčním návrhu věřitelky M. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Veronikou Rubešovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Hálův statek 1583/2, PSČ 102 00, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 INS XY, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Petrem Škopkem, advokátem, se sídlem v Rakovníku, Dukelských hrdinů 59, PSČ 269 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2017, č. j. KSPH 69 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 8. června 2017, č. j. KSPH 69 INS XY, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice (L. P.) [výrok I.], odmítl návrh na povolení oddlužení dlužnice (výrok II.), prohlásil na majetek dlužnice konkurs (výrok III.) a ustanovil insolvenčního správce (výrok IV.).
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužnice usnesením ze dne 22. listopadu 2017, sp. zn. KSPH 69 INS XY, 3 VSPH XY, usnesení insolvenčního soudu (ve výrocích I. až III.) potvrdil.
Ze zjištění soudů nižších stupňů ve vazbě na obsah spisu plyne, že:
1) Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 13. července 2015 se věřitelka dlužnice (M. S.) domáhala, aby insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice.
2) Dne 15. září 2015 dlužnice podala k poštovní přepravě návrh na povolení oddlužení.
3) Usnesením ze dne 15. března 2017, č. j. KSPH 69 INS XY, vyzval insolvenční soud dlužnici, aby doplnila svůj návrh na povolení oddlužení (mimo jiné) tak, že předloží pracovní smlouvu se svým zaměstnavatelem a potvrzení o průměrném měsíčním příjmu či jinak doloží příjmy dostačující k uspokojení alespoň 30 % pohledávek věřitelů; současně ji poučil o povinných přílohách návrhu na povolení oddlužení a o důsledku nedoplnění návrhu na povolení oddlužení připojením požadovaných příloh. Výzva byla dlužnici doručena dne 7. dubna 2017 (A-63). Dlužnice pracovní smlouvu či jiný dokument, z nějž by plynula výše jejího průměrného měsíčního příjmu, nepředložila.
4) Insolvenční navrhovatelka osvědčila existenci vykonatelné pohledávky, přesahující na jistině částku 4.000.000,- Kč, jakož i „dlouhodobě splatnou“ (a vykonatelnou) pohledávku České spořitelny, a. s. (dále jen „spořitelna“) ve výši 222.297,13 Kč; dlužnice označené pohledávky neplní více než 3 měsíce po lhůtě jejich splatnosti.
5) Usnesením ze dne 16. září 2015, č. j. KSPH 69 INS XY, insolvenční soud zamítl návrh dlužnice, aby jí byl ustanoven zástupce pro insolvenční řízení. Vrchní soud v Praze k odvolání dlužnice usnesením ze dne 23. listopadu 2015, č. j. KSPH 69 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem insolvenčního soudu, podle něhož „v této fázi řízení nejde o nic jiného, než aby dlužnice podala pravdivý obraz o své ekonomické situaci“, jak o to byla požádána soudem. K vyjádření o tom, zda má závazky vůči navrhující věřitelce rovněž není zapotřebí prokázat „hluboké znalosti práva“, zejména jde-li o pohledávku, která byla předmětem nalézacího řízení, pravomocně skončeného 26. června 2008. Současně odvolací soud doplnil, že dlužnice je schopna hájit své zájmy v dané fázi řízení sama a není třeba ji ustanovit zástupce. Dlužnice i bez právní pomoci splnila částečně výzvu insolvenčního soudu, vyjádřila se k insolvenčnímu návrhu věřitelky. Jde-li o seznamy podle ustanovení §104 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), k jejichž předložení byla vyzvána, pak z usnesení ze dne 3. srpna 2015, č. j. KSPH 69 INS XY, plyne, že dlužnice byla podrobně poučena, co tyto seznamy mají obsahovat. U každé svéprávné osoby lze přitom předpokládat, že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností (§4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), tím spíše to lze očekávat u vysokoškolsky vzdělané osoby, jíž dlužnice užívající titul bakaláře bezpochyby je.
6) Usnesením ze dne 22. března 2016, č. j. KSPH 69 INS XY, 4 VSPH XY, Vrchní soud v Praze rozhodl o námitce podjatosti soudců insolvenčního soudu (vznesené dlužnicí) tak, že soudkyně insolvenčního soudu JUDr. Renáta Macků (ani další ve výroku usnesení vyjmenovaní soudci insolvenčního soudu) nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 69 INS XY.
Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení §3 odst. 1 a 2, §97 odst. 5, §105, §131, §133 odst. 3, §136 odst. 1, §148 odst. 1, §393, §396 §398 odst. 1 písm. b), insolvenčního zákona, jakož i ustanovení §134 a §135 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že:
a) V případě dlužnice jsou naplněny podmínky pro zjištění jejího úpadku, když navrhující věřitelka osvědčila (věcnou) legitimaci k podání insolvenčního návrhu, jakož i existenci dalšího věřitele (spořitelny) s pohledávkou za dlužnicí, která je více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti.
b) Dlužnice „nevyvracela domněnku své platební neschopnosti“; navíc je z šetření insolvenčního soudu zřejmé, že dlužnice (mimo nemovitosti nacházející se v S., R. a Č.) nevlastní žádný jiný majetek a nedisponuje finančními prostředky postačujícími k úhradě pohledávek věřitelů (splatných před více než třemi měsíci). Vzhledem k spoluvlastnickým podílům dlužnice na výše označených nemovitostech „nelze uvažovat“ o možnosti pokrytí celkové výše jejích splatných závazků hodnotou jejího majetku, kdy výše všech (zjištěných) pohledávek představuje částku převyšující 15.000.000,- Kč.
c) Dlužnice je osobou vyloučenou z možnosti řešení úpadku oddlužením, když k návrhu na povolení oddlužení nepřipojila „povinné přílohy, jimiž by prokazovala údaje o svých příjmech za poslední 3 roky (pracovní či obdobnou smlouvu, potvrzení o příjmech z pracovního či obdobného poměru)“, přičemž tuto vadu neodstranila ani po výzvě insolvenčního soudu, ve které byla poučena, jakým způsobem má provést doplnění návrhu na povolení oddlužení a jaký následek bude mít jeho nedoplnění. „Obrana dlužnice, spočívající ve výtce, že insolvenční soud neměl k výzvě přistoupit před rozhodnutím o jejím návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů, postrádá smysl v situaci, kdy o tomto (předchozím) návrhu již bylo pravomocně rozhodnuto“. Dále odvolací soud shledal nevýznamnou výhradu dlužnice o tom, že insolvenční soud „nešetřil majetkové poměry jejího manžela“, když takové šetření postrádá význam v případě, kdy nebyl podán společný návrh manželů na povolení oddlužení a návrh na povolení oddlužení podaný dlužnicí postrádá (přes výzvu insolvenčního soudu) zákonem požadované přílohy.
d) K opakovaným námitkám dlužnice, vztahujícím se k obsazení insolvenčního soudu a k vyloučení soudce (resp. k přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu), odkázal (vzhledem k absenci nově uvedených skutečností) na své rozhodnutí (výše označené) ze dne 22. března 2016, jakož i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2016, č. j. 29 NSČR 216/2016-A-59. Tímto usnesením Nejvyšší soud nevyhověl návrhu dlužnice na přikázání věci jinému soudu, uzavíraje, že v poměrech dané věci nejsou splněny předpoklady ani pro delegaci nutnou, ani pro delegaci vhodnou.
Proto odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož insolvenční soud správně zjistil skutkový stav věci a správně jej posoudil i po právní stránce; po právu tak odmítl návrh dlužnice na povolení oddlužení a rozhodl o způsobu řešení jejího úpadku konkursem.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když (podle jejího názoru) napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. jde o dovolacím soudem „vyřešenou právní otázku, jež má být posouzena jinak“.
Dovolatelka akcentuje, že na výzvu insolvenčního soudu ze dne 15. března 2017, reagovala žádostí o ustanovení právního zástupce ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř. (ze dne 26. dubna 2017), ve které uvedla, že není schopna vyhovět usnesení insolvenčního soudu, když „si s doplněním návrhu na povolení oddlužení neví rady“; insolvenční soud o této žádosti nerozhodl. Přitom – pokračuje dlužnice – „u ní došlo ke změně poměrů“ a dlužnice nebyla objektivně schopna předložit návrh na povolení oddlužení bez vad. Postup insolvenčního soudu má za rozporný se závěry formulovanými v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 803/2011 (jde o usnesení ze dne 29. srpna 2011).
Dále se měl odvolací soud zabývat i námitkou podjatosti vůči soudkyni insolvenčního soudu, uplatněnou dne 26. dubna 2017, jelikož (oproti předchozím námitkám) „obsahovala nové skutečnosti“ (popis možných vazeb, které dle dlužnice mohly ovlivnit nestrannost rozhodování soudkyně).
Dlužnice je rovněž přesvědčena, že by se dovolací soud měl odchýlit od závěrů, které formuloval v rozhodnutí sp. zn. 29 NSČR 46/2012 (jde o usnesení ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 NSČR 46/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2013, pod číslem 129), když ve skutkových poměrech dané věci měl insolvenční soud „vyzvat dlužnici k doložení majetkových a příjmových poměrů manžela“ (ačkoli nešlo o společný návrh manželů na povolení oddlužení), resp. k předložení odpovídající smlouvy o daru nebo důchodu (s konkrétní výší příjmu, jež je nezbytná pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře) jako příjmu pro případné povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. I kdyby nebyly doloženy žádné příjmy dlužnice, soud by se měl zabývat možností povolení oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání dlužnice, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovolatelkou zpochybněno, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:
1) Vady návrhu na povolení oddlužení a jeho příloh může dlužník odstranit jen do doby, než insolvenční soud rozhodne o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a o současném prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Srov. usnesení sen. zn. 29 NSČR 46/2012, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil (mimo jiné) např. v důvodech usnesení ze dne 24. července 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2014, uveřejněného pod číslem 8/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2) Dlužník, který svým jednáním věřitele omezí ve volbě způsobu oddlužení, podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr [§395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona]. Viz např. usnesení ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 88/2013, uveřejněné pod číslem 46/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
3) Postup podle §16 odst. 1 o. s. ř. se neuplatní, jestliže o obsahově shodné námitce podjatosti již rozhodl nadřízený soud (usnesení ze dne 29. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 786/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 6, jakož i důvody usnesení ze dne 12. prosince 2002, sp. zn. 22 Cdo 1914/2001).
4) Případné pochybení soudu při postupu dle §15b o. s. ř. není samo o sobě vadou, jež může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovou vadu by zakládalo až zjištění, že námitka podjatosti byla důvodná a rozhodnutí vydal vyloučený soudce. Viz např. důvody rozsudku ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1567/2009, uveřejněného pod číslem 130/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení ze dne 30. ledna 2012, sen. zn. 29 NSČR 75/2011.
5) Námitka, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, není způsobilým dovolacím důvodem; jde o tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., k jejímuž prověření slouží žaloba pro zmatečnost (srov. např. usnesení ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6) Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§170 odst. 1 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže (srov. usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedené závěry se uplatní rovněž při posuzování později podané (nové) žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů (viz usnesení ze dne 22. února 2019, sp. zn. 32 Cdo 4665/2018, včetně judikatury zmíněné v jeho důvodech).
Shora citované závěry, na nichž nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace uplatněné v dovolání, se prosadí i v poměrech dané věci.
Konečně Nejvyšší soud dodává, že z hlediska přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. jsou (vzhledem k důvodům, pro které soudy nižších stupňů odmítly návrh dlužnice na povolení oddlužení a rozhodly o způsobu řešení jejího úpadku konkursem) právně nevýznamné výhrady, podle nichž měl insolvenční soud vyzvat dlužnici, aby doložila majetkové a příjmové poměry manžela, respektive předložila doklady o jiných příjmech pro případné povolení oddlužení formou splátkového kalendáře.
O tom, že na straně dlužnice nemohlo dojít (z pohledu důvodu, pro který soudy nižších stupňů zamítly předchozí žádost dlužnice o ustanovení zástupce) ke změně poměrů, rovněž nemůže být žádných pochybností.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do řízení, se však doručuje zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 6. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu