ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.1413.2019.1
sp. zn. 3 Tdo 1413/2019-620
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 12. 2019 o dovolání, které podal obviněný R. N. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. 10 To 46/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 1/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2019, sp. zn. 3 T 1/2019, byl obviněný R. N. uznán vinným ze spáchání zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle §185 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená AAAAA (pseudonym) odkázána se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvolání obviněného a poškozené proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. 10 To 46/2019 , jímž k odvolání poškozené AAAAA podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2019, sp. zn. 3 T 1/2019, ve výroku, kterým byla poškozená AAAAA podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních, a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. při nezměněných výrocích o vině o uloženém trestu a způsobu jeho výkonu znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit nemajetkovou újmu v penězích ve výši 100.000 Kč poškozené AAAAA. Podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že soud prvního stupně i soud odvolací nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, některé z hlediska obsahu nesprávně interpretovaly a vyvodily nesprávné závěry. Obviněný uvedl, že se ničeho nedopustil, že je to celé vymyšlené. O poškozenou se staral společně se svou družkou celkem tři a půl roku jako o vlastní, když si k nim poškozenou „odložila“ její matka, která pracovala jako společnice v Praze. Obviněný se s družkou staral i o tři vlastní nezletilé děti. Choval se k nim dobře, nikdy je nebil. Naopak matka poškozené zanechala další své čtyři děti na Slovensku, kde na ně neplatila výživné. Obviněný dále poukázal na rozpory ve svědeckých výpovědích matky poškozené, poškozené a svědka F. F. Zdůraznil, že i podle znaleckého posudku z oboru gynekologie nebyla u poškozené v panenské bláně zjištěna trhlina. Znalecký posudek ohledně poškozené pak uvádí, že je to dítě, které má jisté problémy, které jsou podle obhajoby způsobeny tím, že jí matka odložila. Naopak u obviněného nebyla znaleckým zkoumáním zjištěna patologická motivace a pravděpodobnost pedofilního jednání je u něj velmi malá. Výpovědi poškozené i její matky proto považuje obviněný za nevěrohodné. Pro nedostatek přímých i nepřímých důkazů mělo být podle obviněného postupováno podle zásady in dubio pro reo. Motivací k nepravdivé výpovědi matky poškozené mohla být podle obviněného pomsta či osobní averze, v případě poškozené pak snaha, aby si ji matka vzala k sobě.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k novému projednání. Dále navrhl, aby mu Nejvyšší soud podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil, případně přerušil výkon trestu.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že dovolatel na podporu uplatněného důvodu dovolání uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Přitom jednání obviněného je prokázáno výpovědí poškozené AAAAA, jejíž výpověď je podepřena především znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie a odvětví dětská psychiatrie, s dodatkem o duševním stavu poškozené. Jak výpověď poškozené, tak závěr citovaného znaleckého posudku korespondovaly s dalšími provedenými důkazy. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek. Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Podle státní zástupkyně tak výhrady uplatněné dovolatelem není možno mít za důvodné, přičemž napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání.
6. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
III.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně.
8. Obviněný R. N. je podle §265d odst. 1 tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř.
9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
11. Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle které (s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces) je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
12. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je také vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
13. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
14. Dovolací námitky obviněného uplatněné v rámci ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou směřovány pouze proti výroku o vině , tedy pokud byl uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
15. Obviněný sice uplatněný dovolací důvod odůvodňuje tím, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, činí tak však (s určitou mírou zjednodušení) argumentací založenou na tvrzení, že se ničeho nedopustil a celé obvinění je vymyšlené. Z obsahu dovolání tak je zjevné, že obviněný uplatňuje toliko námitky skutkové povahy.
16. K takto vymezené dovolací argumentaci obviněného je nutné konstatovat, že obviněný zpochybňuje skutkové závěry nižších soudů ohledně svého pachatelství a zjišťované podoby jeho protiprávního jednání a způsobených následků, a to opakovaným nesouhlasem s hodnocením jednotlivých důkazů a celé důkazní situace v této trestní věci. Pokud však obviněný tímto způsobem polemizuje s tím, jak oba nižší soudy hodnotily provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům na jejich základě dospěly, pak se nejedná o výtky proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení, jak to předpokládá §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Navíc je z obsahu dovolání z hlediska těchto námitek obviněného zřejmé, že tato část jeho námitek pouze kopíruje jeho obhajobu z řízení před soudem prvního stupně, resp. kopíruje jeho odvolací námitky uplatněné v rámci odvolacího řízení. K tomuto zjištění musí Nejvyšší soud uvést, že pokud dovolatel opakuje v dovolání stejné námitky, jaké uplatňoval již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné (srov. např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (zejména body 63 až 76 rozsudku) a odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (zejména body 33 až 44) přitom plyne jak to, že obviněný zastává stále stejnou skutkovou verzi, tak i to, že oba soudy se takto uplatňovanou obhajobou obviněného zabývaly, dostatečným způsobem se s ní vypořádaly, a to včetně odpovídajícího posouzení věrohodnosti poškozené a dalších provedených důkazů. Na tato odůvodnění by tak bylo možné zcela odkázat, zejména v situaci, pokud nejsou uvedené námitky obviněného důvodné ani v obecné rovině.
18. I nadále lze totiž trvat na tom, že obviněný je bezpečně usvědčován výpovědí poškozené AAAAA, jejíž výpověď přitom nestojí nikterak osamoceně. Usvědčující výpověď poškozené koresponduje i s dalšími provedenými důkazy, především pak znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie a odvětví dětská psychiatrie, ale i dalšími provedenými důkazy.
19. Pokud jde o znalecký posudek, znaleckým zkoumáním poškozené nejsou předně zjišťovány žádné skutečnosti, které by svědčily pro její obecnou nevěrohodnost (která odpovídá jejímu věku a vývojové úrovni), ani pro její specifickou nevěrohodnost. Z hlediska její specifické věrohodnosti je totiž zásadní, že poškozená bez známek manipulací reagovala při výslechu na dotazy vyšetřovatelky a zejména uváděla nápadné specifické detaily, které se váží i na zrakové a chuťové vnímání a které nasvědčují pro reálný prožitek. Zároveň pak ve výpovědi poškozené nebyly znalci zjištěny skutečnosti poškozenou fantazijně vyprodukované ani skutečnosti svědčící o zkreslení výpovědí jinou motivací, či ovlivňováním. Nebyl také zjištěn motiv, proč by vypovídala před policií nepravdu.
20. Jak již bylo konstatováno, výpověď poškozené a závěry citovaného znaleckého posudku přitom korespondují i s dalšími provedenými důkazy, zejména svědeckými výpověďmi matky poškozené, či svědka Š., při vědomí toho, že se jedná o zprostředkovaná svědectví. Lze tedy uzavřít, že v této trestní věci byly nalézacím soudem učiněny úplné a správné skutkové závěry, které se mohly stát podkladem pro právní posouzení zjišťovaného jednání obviněného.
21. Uvedené konstatování platí i v situaci, kdy obviněný v této trestní věci sice formálně neuplatnil námitku extrémních rozporů mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, podle názoru Nejvyššího soudu však takováto situace v této trestní věci nenastala. O vadu tohoto charakteru by se jednalo pouze v případě, pokud by skutková zjištění soudů postrádala obsahovou spojitost s provedenými důkazy, nevyplývala by z těchto důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě by byla přímo jejich opakem, či by byla výsledkem jejich obsahové deformace apod. (viz bod 11). Extrémní nesoulad tak lze dovozovat pouze v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, pokud skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces.
22. Obviněný má sice nepochybně právo se v rámci trestního řízení hájit způsobem, který uzná za vhodný a tímto způsobem se snažit prosadit svůj vlastní pohled na důkazní situaci a skutková zjištění. V dovolacím řízení je však toto jeho právo částečně limitováno, neboť Nejvyšší soud v rámci svého (dovolacího) přezkumu vychází, jak již shora naznačeno, v zásadě pouze ze skutkových zjištění, která učinily soudy dříve činné ve věci. Není-li důvod pokládat dovozené skutkové závěry za projev libovůle, pak se dovolací soud k námitkám skutkové povahy vyjadřuje jen stručně a ve své podstatě nad rámec své přezkumné povinnosti. K jejich důkladnějšímu rozboru totiž přistupuje jen tehdy, pokud by dovolatel výraznějším způsobem argumentačně podepřel své tvrzení, že postupem soudů nižších stupňů a vydáním odsuzujících rozhodnutí došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces v důsledku toho, že jsou napadená rozhodnutí zatížena vadami v podobě extrémních rozporů mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými a právními závěry.
23. Takováto argumentace však v dovolání obviněného absentuje. Obviněný totiž ani argumentačně nevyjadřuje, v čem by dokazování provedené soudy nižších stupňů porušovalo ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. v rozsahu, který by svědčil o jejich svévolném přístupu a v čem je nutno mít dovozená skutková zjištění za neudržitelná, odporující požadavku na prokázání skutkového stavu věci bez důvodných pochybností podle §2 odst. 6 tr. ř. Dovolatel se ve své podstatně pouze omezuje na opětovnou prezentaci svých tvrzení, že se posuzovaného jednání nedopustil. Je zjevné, že tato jeho argumentace spočívá na běžné odvolací polemice, která věc neposouvá do roviny, na niž by (z hlediska prosazení garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces) byl dovolací soud nucen reagovat. V této souvislosti lze konstatovat, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). Porušení práva na spravedlivý proces proto nezakládá samotný fakt nesouhlasu obviněného se skutkovými a právním závěry obsaženými v dovoláním napadených rozhodnutí, která odpovídají, jako tomu je v posuzovaném případě, požadavkům plynoucím ze znění §2 odst. 5, 6 tr. ř.
24. Ze všech těchto důvodů proto bylo třeba námitky obviněného skutkového charakteru hodnotit jednak jako nepodřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, jednak jako nenastolující stav svědčící o porušení práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
V.
25. Ze všech těchto důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř.
26. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o dovolání v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 12. 2019
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Kolář