ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2203.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2203/2018-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobce D. Ch., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 35/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2018, č. j. 58 Co 473/2017-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále také „dovolatel“) se domáhal zaplacení celkové částky 63 777 Kč s příslušenstvím jako náhrady tvrzených újem, které měl utrpět v souvislosti s nezákonným rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 27. 8. 2014, č. j. 3921/DS/2014, vydaným v řízení o přestupku. Žalobce požadoval jednotlivě zaplacení částky 900 Kč, představující náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s nápravou tvrzeného nesprávného úředního postupu (hotové výdaje zmocněnce za tři úkony), částky 6 397 Kč, představující náhradu nákladů vynaložených na cestovné zmocněnce (za účelem seznámení s obsahem spisu), částky 3 146 Kč jako náhrady nákladů právního zastoupení (dva úkony), částky 28 334 Kč jako náhrady škody vzniklé zaplacením práce osobního řidiče v souvislosti s přepravou žalobce po dobu zákazu řízení, a konečně také částky 25 000 Kč, která měla představovat zadostiučinění za nemajetkovou újmu utrpěnou žalobcem v předmětném přestupkovém řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 8. 2017, č. j. 19 C 35/2017-65, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 146 Kč s tam definovaným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná uhradila žalobci částku 60 631 Kč s tam definovaným příslušenstvím (výrok II), a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení ve výši 8 519,16 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem zastavil řízení o odvolání žalobce v části týkající se zaplacení částky 900 Kč s příslušenstvím (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho zamítavém výroku II v části týkající se zaplacení částky 59 731 Kč s příslušenstvím, přičemž v jeho vyhovujícím výroku I jej změnil tak, že se žaloba se žádostí o zaplacení částky 3 146 Kč s příslušenstvím zamítá (výrok II), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 1 200 Kč (výrok III) a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok IV).
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho výroku II napadl dovolatel včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, a ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, schválené k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb., a to již proto, že cílem uvedené novely bylo dle důvodové zprávy „odbřemenění dovolacího soudu“, tedy zúžení přípustnosti dovolání, a nikoli její rozšíření.
V předmětné věci tedy dovolání není podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť předmětem řízení bylo v době vydání napadeného rozhodnutí obsahujícího napadený výrok II peněžité plnění odvíjející se od více samostatných nároků nepřevyšujících jednotlivě částku 50 000 Kč, přičemž v těchto nárocích nešlo o vztahy ze spotřebitelské smlouvy ani o vztahy pracovněprávní. Jak je zřejmé nejen z rozsudků obou soudů, ale i ze specifikace jednotlivých nároků uvedených dovolatelem v dovolání, jednalo se o nároky 1) na „zaplacení částky 6 397 Kč s příslušenstvím, z titulu zaplacení nákladů cestovného zástupci žalobce za účelem nahlédnutí do správního spisu“, 2) na „zaplacení částky 3 146 Kč s příslušenstvím, z titulu zaplacení této částky žalobcem advokátovi za vypracování a podání žádosti o odklad výkonu nezákonného rozhodnutí ve správním řízení“, 3) na „zaplacení částky 28 334 Kč s příslušenstvím, z titulu zaplacení této částky panu P. N. D., který žalobci poskytoval služby osobního řidiče v době, kdy vykonával správní trest zákazu činnosti“, 4) na „zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím, z titulu finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu“.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3 ve spojení s §224 odst. 1 a 2, a §142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, když žalovaná nebyla zastoupena advokátem ani nedoložila výši svých hotových výdajů. Náhrada nákladů je tak představována toliko paušální náhradou hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), jež činí 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 12. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu