ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3503.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 3503/2019-450
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně ROJANA s.r.o., identifikační číslo osoby 63469936, se sídlem v Rýmařově, Třída hrdinů 55, zastoupené Mgr. Jánem Gajdošem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 5, Plaská 10, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 16 809 944,10 Kč a úroku z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 239/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2019, č. j. 28 Co 396/2018-421, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 8. 2018, č. j. 15 C 239/2013-389, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 809 944,10 Kč a úroku z prodlení z částky 74 264 366 Kč od 13. 9. 2013 do zaplacení (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Řízení v této právní věci bylo zahájeno dne 12. 9. 2013. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 16 809 944,10 Kč a úroku z prodlení z částky 74 264 366 Kč od 13. 9. 2013 do zaplacení jako náhrady škody, která jí měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí – usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2005, č. j. 13 K 51/2001-416, o prohlášení konkurzu na majetek žalobkyně, které bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2007, č. j. 1 Ko 8/2006-416. Zahájení tohoto řízení předcházelo řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 20 C 15/2010 (dále jen „předcházející řízení“), v němž se žalobkyně ze stejného právního důvodu domáhala na žalované náhrady škody ve výši 74 274 591 Kč; v průběhu řízení jmenovaný soud nepřipustil rozšíření (změnu) žalobního návrhu o úrok z prodlení z částky 74 274 591 Kč, tudíž žalobkyně u soudu podala předmětnou samostatnou žalobu o zaplacení úroků z prodlení. Nárok na náhradu škody u žalované předběžně uplatnila dopisem ze dne 29. 8. 2013. Žádost žalobkyně o náhradu škody tak byla poprvé uplatněna u Ministerstva spravedlnosti České republiky dne 28. 4. 2009 a v této žádosti nebyl uplatněn nárok na úroky z prodlení. Žaloba, jíž bylo zahájeno předcházející řízení, byla Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doručena dne 1. 2. 2010 a ani v popisu rozhodných skutečností, ani v žalobním návrhu (petitu) nebyl požadavek na úroky z prodlení zmíněn. Dne 4. 5. 2012 podala žalobkyně doplnění žaloby, v němž požadovala náhradu úroků z prodlení. Dne 27. 6. 2012 Obvodní soud pro Prahu 2 nepřipustil změnu žaloby týkající se požadavku zaplacení příslušenství. Podáním ze dne 29. 8. 2013 žalobkyně požádala žalovanou o zaplacení úroků z prodlení, neboť tento nárok nebyl předmětem řízení sp. zn. 20C 15/2010, a protože žalovaná žádosti nevyhověla, zahájila žalobkyně dne 12. 9. 2013 řízení v této právní věci. Žalovaná vznesla námitku promlčení, k níž žalobkyně uvedla, že daná námitka je v rozporu s dobrými mravy. Zdůraznila, že nezákonným rozhodnutím jí byly způsobeny fatální škody a po 8 letech souzení jí v předcházejícím řízení byla přiznána pouze náhrada škody za ušlý zisk ve výši 6 069 000 Kč. Postoj žalované k povinnosti nahradit škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím byl od počátku značně liknavý a vedený snahou celou věc co nejdéle protahovat. Žalobkyně by byla stižena příliš přísným postihem, jestliže by námitce promlčení bylo vyhověno. Žalobkyně dále namítala, že v žalobě, jíž bylo zahájeno předcházející řízení, bylo na první straně uvedeno „příslušenství z žalované částky“, které posléze podáním ze dne 4. 5. 2012 specifikovala. Soud v předcházejícím řízení v rozporu s judikaturou nepřipustil změnu žaloby.
Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o promlčení žalobou uplatněného práva. Nepřisvědčil názoru žalobkyně, že marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinila. Žalobkyně mohla uplatnit právo na úroky z prodlení již v návrhu na zahájení předcházejícího řízení, mohla předpokládat, že v průběhu řízení soud nemusí připustit změnu návrhu na zahájení řízení, a mohla též včas takový návrh uplatnit v jiném (novém) soudním řízení. Jestliže předestřené možnosti podcenila, pak taková okolnost není okolností opodstatňující užití korektivu dobrých mravů dle ustálené judikatury. Soud prvního stupně správně zjistil, že žaloba v předcházejícím řízení ve svém textu ani v petitu neobsahovala požadavek na úhradu úroku z prodlení. Opak nelze dovozovat ze záhlaví žaloby, v němž bylo uvedeno „o zaplacení 74 264 366 Kč s příslušenstvím“. Výklad žalobkyně, že tímto byl úrok z prodlení v předcházejícím řízení uplatněn a soud tak měl žalobkyni vyzvat k odstranění vad žaloby, odvolací soud považoval za účelový. Nadto v tomto řízení nelze přezkoumávat postup soudu v předcházejícím řízení. Ze skutkových zjištění nikterak nevyplynulo, že by žalovaná zneužila svých práv na úkor žalobkyně. Využila-li žalovaná v předcházejícím řízení opravných prostředků, nelze takový postup v nyní posuzované věci žalované přikládat k tíži. Subjektivní vnímání vzniklé škody žalobkyní nelze ztotožnit s podle zákona odškodnitelnou majetkovou újmou představovanou na podkladě dokazování zjištěným objektivním zásahem do jejího vlastnického práva. Odvolací soud tak neshledal vznesenou námitku promlčení za rozpornou s principem dobrých mravů.
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka vymezuje následující otázky:
a) Zda akceptace námitky promlčení vůči žalobkyní uplatněnému nároku může být v daném konkrétním případě považována za porušení základních práv žalobkyně, tedy zda vznesení námitky promlčení žalovanou je vzhledem k okolnostem případu v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud se při řešení této otázky měl odchýlit od závěru vyjádřeného zejména v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4221/2009.
b) Zda soudy nižších stupňů dostatečně pečlivě zvážily okolnosti, za kterých byla námitka promlčení ze strany žalované vznesena, tedy zda dostatečně odůvodnily závěr, že v konkrétním případě nejde o okolnosti odůvodňující použití korektivu dobrých mravů, který by dovoloval zmírnit tvrdost zákona, v důsledku čehož došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces. Dovolatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 2700/15.
Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání též v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny nebyly. Dovolatelka vymezuje následující otázky:
c) Zda v řízení před soudy nižších stupňů došlo k uplatnění námitky promlčení ze strany žalované k zneužití práva, tedy zda výkon práva namítat promlčení byl s ohledem na okolnosti případu toliko prostředkem umožňujícím poškodit žalobkyni.
d) Zda okolnosti ležící vně žalované mohou v konečném důsledku způsobit, že uplatnění námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy, resp. zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany.
Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že k promlčení žalobou uplatněného práva došlo v důsledku liknavého a pasivního přístupu žalované, která se k právu dovolatelky na náhradu škody od počátku staví zcela negativně, ačkoli o fatálních škodách způsobených dovolatelce nezákonným rozhodnutím nemůže být pochyb. Poukazuje na skutečnost, že prohlášení konkurzu na její majetek bylo zcela destruktivní, neboť činností správce konkurzní podstaty byl celý její majetek rozprodán. K zastavení konkurzního řízení došlo téměř po 12 letech od zrušení nezákonného rozhodnutí o prohlášení konkurzu. Dovolatelka je tak od roku 2005 ekonomicky zcela paralyzována. V této situaci je zánik nároku žalobkyně v důsledku uplynutí promlčecí lhůty nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem uplatňovaného práva. V předcházejícím řízení soud žalobkyni nevyzval k odstranění vad žaloby a nepřipustil změnu žaloby. Žalovaná námitku promlčení uplatnila až 5 let po zahájení řízení, v čemž lze spatřovat zcela účelové jednání pro oddálení rozhodnutí ve věci samé. K promlčení práva žalobkyně došlo v důsledku formalistického přístupu soudu v přecházejícím řízení, jenž porušením práva žalobkyně na spravedlivý proces (kdy řádně neodůvodnil rozhodnutí o zamítnutí změny žaloby) zmařil nárokování příslušenství v předcházejícím řízení. Kvůli přepjatému formalismu soudu v předcházejícím řízení byla žalobkyně nucena zaslat opětovně předžalobní výzvu žalované a podat žalobu v této věci dne 12. 9. 2013, neboť do té doby měla za to, že příslušenství je řádně nárokováno v předcházejícím řízení. Z rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby nebylo zřejmé, že za změnu soud považuje specifikaci uplatněného příslušenství. Žalobkyně tak po dalším vývoji v přecházejícím řízení z procesní opatrnosti podala žalobu v této věci. Odvolací soud měl též přihlédnout k tomu, že předcházející řízení trvalo 8 let a žalovaná námitku promlčení v tomto řízení vznesla až po 5 letech od zahájení řízení. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobkyni přizná právo na náhradu úroku z prodlení z částky 6 069 000 Kč od 13. 9. 2013 do zaplacení a náhradu nákladu řízení, nebo aby napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že se ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů. Nárok na úroky z prodlení žalobkyně v předcházejícím řízení neuplatnila výhradně o své vůli (lhostejno zda opomenutím či z jiného důvodu ležícího na její straně). Tvrzení žalobkyně o záměrném protahování předcházejícího řízení podáváním opravných prostředků je pouhou irelevantní snahou žalobkyně upřít žalované využití zákonem daných prostředků na obranu. Žalobkyně v dovolání neuvádí, v čem by tvrzená tvrdost zákona v dané věci měla spočívat. Žalobkyně uplatnila právo na úroky z prodlení až po více než třech letech po té, co uplatnila jistinu. Neuvádí, jaký zavrženíhodný podíl, který by zakládal důvod pro rozpor regulérně vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, na tomto jednání žalobkyně by měla nést žalovaná. O nároku uplatněném v tomto řízení mohlo být rozhodnuto teprve po té, co bylo pravomocně rozhodnuto o nároku uplatněném v předcházejícím řízení. Z toho důvodu bylo řízení v této věci přerušeno. Žalovaná tak nemohla vznést námitku promlčení dříve. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná účelově protahovala po pět let řízení tím, že nevznesla námitku promlčení již zpočátku, nemá oporu ve skutkovém stavu.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.".
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
Dovolatelka z hlediska přípustnosti dovolání vymezuje celkem čtyři otázky, avšak otázkami výše uvedenými pod písm. b) až d) směřuje toliko na individuální posouzení souladu žalovanou vznesené námitky promlčení s principem dobrých mravů v dané konkrétní věci. Nejde tak o právní otázky, jež by samy o sobě byly způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolatelka tak předkládá dovolacímu soudu k posouzení otázku jedinou, a to zda posouzení souladu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy odpovídá ustálené soudní praxi.
Uvedená otázka byla v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu již opakovaně řešena. Např. v dovolatelkou odkazovaném usnesení ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4221/2009, Nejvyšší soud s odkazem na svou předcházející judikaturu uvedl: „Je třeba vycházet z toho, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdyby bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 292/2003, popř. ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.“
Předně nutno přisvědčit odvolacímu soudu, že v tomto řízení nelze nikterak přezkoumávat postup soudu v řízení předcházejícím ani zákonnost rozhodnutí v daném řízení vydaných. Odvolací soud tak správně vycházel ze zjištění, že příslušenství v podobě úroků z prodlení předmětem předcházejícího řízní nebylo. Ať už se tak stalo z důvodu opomenutí žalobkyně či z důvodu chybné koncepce žaloby, jde o okolnosti, jež mají původ ve sféře žalobkyně, přičemž žalovaná, která žalobkyni v uplatnění příslušenství nikterak nebránila, na těchto okolnostech nenese žádný podíl.
Tvrdí-li dovolatelka, že byla přesvědčena, že příslušenství předmětem předcházejícího řízení bylo, a promlčení jejího práva spojuje s tvrzeným nezákonným rozhodnutím o nepřipuštění změny žaloby soudem v předcházejícím řízení, jde o argument zcela mimo závěry odvolacího soudu v této – skutkové – otázce, nad to právně nepřiléhavý, když příčinou promlčení nemohlo rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby.
Odvolací soud tak správně uzavřel, že dovolatelce nic nebránilo v tom, aby řádně uplatnila úroky z prodlení již žalobou v předcházejícím řízení, případně, nastala-li pochybnost o tom, zda úroky z prodlení předmětem předcházejícího řízení jsou, aby tak učinila samostatnou žalobou podanou v průběhu promlčecí lhůty. V dané věci tak nelze vycházet z toho, že by dovolatelka uplynutí promlčecí lhůty nezavinila, neboť okolnosti pozdního uplatnění práva vycházejí toliko z její sféry, přičemž žalovaná na nich nenese jakýkoliv podíl. Nebyla tak naplněna již první podmínka, s níž ustálená judikatura Nejvyššího soudu možnost posouzení námitky promlčení jako rozporné s dobrými mravy spojuje. Odvolací soud tak postupoval v souladu s výše uvedenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, tudíž dovolatelkou vymezená otázka přípustnost dovolání nezakládá.
Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se vadami řízení (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 11. 2019
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu