ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.821.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 821/2018-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně Družstvo Pasáž, IČO 64652254, se sídlem v Děčíně, Hrnčířská 1305/2, zastoupené JUDr. Františkem Penkem, advokátem se sídlem v Jistebnici, Spojovací 29, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 64 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 332/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. 21 Co 171/2017-50, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 21. 12. 2015 se žalobkyně domáhala zaplacení částky v celkové výši 64 000 Kč s příslušenstvím sestávající z částky 45 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení o uložení povinnosti poskytnout zprávu o činnosti žalobkyně vedeného u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 18 C 186/2010, a částky 19 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody spočívající v rozdílu nákladů řízení, které by žalobkyni náležely podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., jež byla v mezidobí zrušena, a odměnou advokáta, která byla žalobkyni vyčíslena podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 12. 2016, č. j. 12 C 332/2015-33, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 64 000 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení z této částky od 16. 11. 2015 do zaplacení (výrok I), konstatoval porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř“, odmítl.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenstvím pohledávky se přitom nepřihlíží.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009, a ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nároku žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 45 000 Kč a na náhradu škody vzniklé přisouzením nižších nákladů řízení ve výši 19 000 Kč.
Napadeným usnesením odvolacího soudu, ve výroku o věci samé, nebylo ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč, přičemž se současně nejedná o nárok ze spotřebitelské smlouvy, pracovněprávního vztahu či o věc uvedenou v ustanovení §120 odst. 2 o. s. ř., a ani napadené rozhodnutí nepatří mezi rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení §238a o. s. ř., což zakládá nepřípustnost dovolání. Za tohoto stavu se dovolací soud nemohl zabývat ani případnými vadami řízení (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu