ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.3042.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 3042/2019-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované Městské nemocnici Čáslav , se sídlem v Čáslavi, Jeníkovská 348/17, identifikační číslo osoby 00873764, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem ve věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 10 C 261/2010, a o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 8. 2014, č. j. 10 C 261/2010-146, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2015, č. j. 25 Co 27/2015-164, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 0 Nc 46/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2019, č. j. 19 Co 35/2019-57, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti prvnímu výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2019, č. j. 19 Co 35/2019-57, se zastavuje .
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 16. 11. 2018, č. j. 0 Nc 46/2015-48, odmítl žalobu na obnovu řízení ve věci sp. zn. 10 C 261/2010 ze dne 10. 3. 2015 (výrok I.), odmítl žalobu pro zmatečnost proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 8. 2014, č. j. 10 C 261/2010-146, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2015, č. j. 25 Co 27/2015-164 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků zastavil (druhý výrok), návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl (třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž opět požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Podle ustanovení §241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první, věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odstavec druhý, písm. a)]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).
Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o nutnosti být při podání dovolání zastoupen advokátem a o procesních následcích nesplnění výzvy opakovaně poučen (srov. usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 24. 10. 2017, č. j. 0 Nc 46/2015-39, nebo ze dne 2. 7. 2019, sp. zn. 0 Nc 46/2015-60). Na tato poučení vždy reagoval novou žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů. Jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení byla již dříve pravomocně zamítnuta usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 6. 2015, č. j. 0 Nc 46/2015-22, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 12. 2016, č. j. 0 Nc 46/2015-29, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2017, č. j. 25 Co 474/2015-34 (dovolací řízení proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo zastaveno z důvodu nedostatku povinného zastoupení usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, č. j. 27 Cdo 5783/2017-45).
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat - s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje - rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání směřující proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 11. 2018, č. j. 0 Nc 46/2015-48, podle ustanovení §104 odst. 2, §241b odst. 2 a §243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Takové počínání lze pokládat za obstrukční, nepožívající právní ochrany (srov. ustanovení §2 a §6 o. s. ř., usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, in www.usoud.cz ). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo v usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017 (jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18, in www.usoud.cz .
Dovolání žalobce směřující proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu druhého, třetího a čtvrtého výroku, jimiž bylo zastaveno řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků, zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání proti těmto rozhodnutím není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. i), j) a h) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání proti jeho rozhodnutí v celém rozsahu, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy - bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo - o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu