ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.3093.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 3093/2019-276
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Miroslava Galluse ve věci oprávněného Statutárního města Ostravy , se sídlem v Ostravě, Prokešovo náměstí 1803/8, identifikační číslo osoby 00845451, proti povinné J. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Kateřinou Jakovidu Velkou, advokátkou se sídlem v Ostravě, U Staré elektrárny 291/11, o nařízení exekuce a pověření exekutora pro částku 9 120 Kč, o žalobě pro zmatečnost podané povinnou proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2014, č. j. 66 Co 354/2014-127, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. 66 Co 354/2014, o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2017, č. j. 7 Co 9/2017-210, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 6. 2014, č. j. 66 Co 354/2014-127, odmítl odvolání povinné proti usnesení ze dne 18. 9. 2012, č. j. 90 EXE 13940/2012-12, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil exekuci na majetek povinné k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 9 120 Kč, jakož i k úhradě nákladů exekuce.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě napadla povinná žalobou pro zmatečnost.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 2. 2017, č. j. 66 Co 354/2014-178, zamítl žalobu, aby usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2014, č. j. 66 Co 354/2014-127, bylo zrušeno (výrok I), a rozhodl o povinnosti zmatečnostní žalobkyně (povinné) zaplatit na náhradu nákladů řízení oprávněnému částku 300 Kč (výrok II).
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a uložil povinné zaplatit oprávněnému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 363,50 Kč (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu o žalobě pro zmatečnost podala povinná dovolání (výslovně proti všem jeho výrokům), v němž co do přípustnosti uvádí, že „právní otázka v napadeném rozhodnutí je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a má být dovolacím soudem vyřešena jinak“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c) dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Peněžitý limit uvedený v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se uplatní i v případě dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost v řízení ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50 000 Kč (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 4189/2017, a ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na jeho webových stránkách).
V projednávané věci dovolatelka podala žalobu pro zmatečnost proti usnesení vydanému v exekučním řízení, jímž bylo rozhodováno o peněžitém plnění 9 120 Kč s příslušenstvím, tj. částce nepřevyšující 50 000 Kč, přičemž v exekučním řízení se neuplatní žádná z výjimek upravených v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1577/2013). Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, což platí i ve vztahu k výrokům (část prvního výroku a druhý výrok) o náhradě nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost, jimiž také bylo odvolacím soudem rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.
Na tom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení o přípustnosti dovolání poskytnuté účastníkům v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2019
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu