ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.3252.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 3252/2019-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Příhodou ve věci žalobkyně Českomoravská stavební spořitelna, a. s. , se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3218/169, identifikační číslo osoby 49241397, zastoupené Mgr. Petrem Olejárem, advokátem, se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, PSČ 639 00, proti žalovaným 1) I. T. , narozené XY, bytem XY, a 2) P. Š. narozené XY, bytem XY, o zaplacení částky 66 913 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 46 C 127/2013, o dovolání druhé žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 9. 2013, č. j. 17 Co 449/2013-56, takto:
I. Řízení o dovolání druhé žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 9. 2013, č. j. 17 Co 449/2013-56, se zastavuje .
II. Žalobkyně a druhá žalovaná nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným usnesením k odvolání obou žalovaných potvrdil rozsudek pro uznání Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 6. 2013, č. j. 46 C 127/2013-17, v napadené části výroku pod bodem I o lhůtě k plnění a ve výroku pod bodem II, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (první výrok), změnil jej ve výroku pod bodem II ohledně výše nákladů řízení, jež jsou žalované povinny žalobkyni zaplatit, tak, že činí 17 490 Kč (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Usnesení odvolacího soudu napadly včasnými dovoláními obě žalované, aniž doložily, že mají právnické vzdělání a aniž byly při těchto úkonech kvalifikovaně zastoupeny.
Řízení o dovolání první žalované Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 7. 2014, č. j. 32 Cdo 1026/2014-76, zastavil pro nesplnění podmínky povinného zastoupení první žalované v dovolacím řízení.
Řízení o dovolání druhé žalované bylo přerušeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2014, č. j. KSUL 70 INS XY, zveřejněným téhož dne v 9:04 hodin v insolvenčním rejstříku, jímž insolvenční soud zjistil úpadek druhé žalované a povolil jeho řešení oddlužením [§140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „insolvenční zákon“)]; o tom Nejvyšší soud vyrozuměl účastníky též v usnesení ze dne 28. 7. 2014, č. j. 32 Cdo 1026/2014-76.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 6. 2019, č. j. KSUL 91 INS XY, uveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 24. 6. 2019 v 12:42 hodin, insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení, rozhodl o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech, zprostil jej funkce a osvobodil druhou žalovanou od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.
Jelikož proti usnesení, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění oddlužení, není odvolání přípustné, přičemž právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí (§413 odst. 1, část věty třetí za středníkem, insolvenčního zákona), zveřejněním tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (dnem 24. 6. 2019) pominuly účinky rozhodnutí o úpadku (§140a insolvenčního zákona) a odpadla tak překážka bránící pokračování v dovolacím řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3029/2014, a ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 174/2016, dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, na www.nsoud.cz ).
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 2 článku II části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a v souladu s bodem 2 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy (odstavec 1). Odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání, nebo je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v §21, 21a, anebo v §21b, která má právnické vzdělání (odstavec 2). Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21, 21a, 21b, anebo v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání (odstavec 4).
Podle §241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v §241, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle §238 přípustné.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (k jejímuž splnění je třeba i sepisu dovolání advokátem nebo osobou uvedenou v §21 o. s. ř. – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 6, ročník 2000, pod číslem 64) je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek je svou povahou odstranitelný, avšak neodstranění tohoto nedostatku brání vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí, kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2258/2006).
Druhá žalovaná na výzvu soudu prvního stupně k odstranění nedostatku povinného zastoupení učiněnou usnesením ze dne 3. 2. 2014, č. j. 46 C 127/2013-71, která jí byla doručena dne 7. 2. 2014, nereagovala.
Protože ke zhojení nedostatku povinného zastoupení dovolatelky přes výzvu soudu prvního stupně nedošlo, Nejvyšší soud též řízení o dovolání druhé žalované podle §104 odst. 2 ve spojení s §241b odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2019
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu