ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1157.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 1157/2019-301
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně A. R. , advokátky XY, proti žalované J. K. , bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem Šimků, advokátem se sídlem v Praze 1, Šítkova 233/1, o 121.258 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 71/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2018, č. j. 15 Co 241/2018-267, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 3. 2019, č. j. 15 Co 241/2018-297, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.598,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Michala Šimků, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 10. 2018, č. j. 15 Co 241/2018-267, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 3. 2019, č. j. 15 Co 241/2018-297, potvrdil rozsudek ze dne 18. 1. 2018, č. j. 15 C 71/2015-175, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu na zaplacení 121.258 Kč se specifikovaným příslušenstvím (úroky z prodlení) a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost svého dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že otázku pasivní věcné legitimace žalované ve sporu řešil odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Její dovolací námitky však nejsou podřaditelné pod jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Polemizuje totiž s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy, nesouhlasí s jeho postupem v řízení, ani s tím, jak ve věci rozhodl, přičemž vychází z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 a §211 o. s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Irelevantní jsou tudíž námitky dovolatelky, že odvolací soud pochybil, nepřisvědčil-li jejímu tvrzení, že dohodu o právním zastoupení uzavřela s žalovanou, nikoliv s P.. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídá skutkový závěr odvolacího soudu, že smlouvu o právním zastoupení neuzavřely účastnice řízení, nýbrž že žalovaná smlouvu o právní pomoci ve věci převodu jejího obchodního podílu ve společnosti INSEKO, spol. s. r. o. uzavřela s P., který následně požádal žalobkyni o reciproční pomoc. Není zde extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, hodnocení důkazů není založeno na libovůli, takže dovolatelkou namítané pochybení odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu nemohlo založit porušení jejích ústavně zaručených práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13).
Přípustnost dovolání nezakládají ani výtky, že se odvolací soud náležitě nevypořádal se všemi námitkami žalobkyně, ani jejími odvolacími tvrzeními (čímž nerespektoval právo žalobkyně na spravedlivý proces), a že se nevyjádřil k tomu, že soud prvního stupně některé z jí navržených důkazů neprovedl pro jejich nadbytečnost. Prostřednictvím takových námitek totiž dovolatelka neotevírá k dovolacímu přezkumu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na nichž bylo napadené rozhodnutí založeno, nýbrž namítá vady řízení, k nimž (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř., tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014., sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
Nepředložila-li žalobkyně k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 6. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu