ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1165.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 1165/2019-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České televize se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1132/4, zastoupené JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Resslova 956/13, proti žalovanému J. C. , bytem XY, o 810 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 65/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2018, č.j. 21 Co 319/2018-39, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 16. 5. 2018, č.j. 13 C 65/2018-18, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 jako soudu místně příslušnému (§105 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“).
Usnesením ze dne 24. 9. 2018, č.j. 21 Co 319/2018-39, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uzavřel, že rozhodnou skutečností zakládající místní příslušnost obecného soudu žalovaného (fyzické osoby) je bydliště, tj. místo kde v době zahájení řízení měl úmysl trvale se zdržovat (§11 odst. 1, §84, §85 odst. 1 o.s.ř.). Obsah pojmu „bydliště“ není totožný s obsahem pojmu „trvalý pobyt“ podle předpisů upravujících evidenci obyvatel; zpravidla se překrývají, ne vždy však zápis v evidenci obyvatel o trvalém pobytu je totožný s faktickým bydlištěm fyzické osoby. Odvolací soud ze spisu – zejména ze sdělení žalovaného z 9. 5. 2018 – zjistil, že v době zahájení řízení (13. 10. 2017) žalovaný bydlel s úmyslem zdržovat se tam trvale na dvou místech: v XY. Soud prvního stupně proto nepochybil, vyslovil-li svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 (§85 odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, je zjevně bezdůvodné.
Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale (§85 odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Dovolatel vychází ze stejného výkladu pojmu „bydliště“ jako odvolací soud a ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004, ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1401/2011, ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1593/2017, ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2415/2018). Výhrady předestřené v dovolání se týkají skutkových okolností (úmyslu žalovaného trvale se zdržovat na tom či onom místě), které odvolací soud v době rozhodnutí o odvolání nemohl předjímat.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu