Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.12.2019, sp. zn. 33 Cdo 1925/2019 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1925.2019.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1925.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 1925/2019-495 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) J. N. , bytem XY, a b) S. N. , bytem tamtéž, zastoupených JUDr. Danielem Ševčíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, proti žalovaným 1) V. R. , bytem XY, a 2) L. R. , bytem tamtéž, zastoupeným Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 19, o 1.249.824 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2108 C 140/2012, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2018, č.j. 19 Co 129/2018-460, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 26.474,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Daniela Ševčíka, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 10. 2017, č.j. 2108 C 140/2012-418, uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobcům (oprávněným společně a nerozdílně) 1.249.824 Kč s 7,75% úroky z prodlení od 29. 5. 2012 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 12. 2018, č.j. 19 Co 129/2018-460, rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé a ve výroku o nákladech řízení státu potvrdil a žalovaným uložil zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 533.499 Kč a odvolacího řízení 65.461 Kč. Po právní stránce odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobci mají právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny, neboť žalovaní jako prodávající je neupozornili na závady předmětu koupě (stavby), které měl za (skryté) vady v právním smyslu existující v době uzavření kupní smlouvy a vyšlé dodatečně najevo (§597 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jenobč. zák.“). Žalobci vady stavebně-technického charakteru, tepelně-technického charakteru a vady elektroinstalace dostatečně určitým způsobem vytkli u prodávajících dopisem z 22. 5. 2012, tedy včas (ve lhůtě šesti měsíců od převzetí věci, §599 odst. 1 obč. zák.). Dovolání, kterým žalovaní napadli rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jeno.s.ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.). Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.). Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že na základě smlouvy ze 13. 2. 2012 se žalobci stali vlastníky budovy č.p. XY na pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, nemovitostí v katastrálním území XY zapsaných na listu vlastnictví č. XY, okres XY; právní účinky vkladu práva nastaly 13. 2. 2012. Stavbu žalovaní nabízeli k prodeji jako dům po celkové rekonstrukci provedené v roce 2009 podle projektu společnosti STAFALIA, s.r.o. Stavebním úřadem ověřenou projektovou dokumentaci žalobci obdrželi před podpisem kupní smlouvy a žalovaní je současně ujistili, že dům zrekonstruovali podle tohoto projektu, který předpokládal – zejména – rozebrání a nahrazení stropních konstrukcí nad prvním nadzemním podlažím, zateplení o tloušťce 100 mm formou provětrávané fasády, položení železobetonového věnce v úrovni nad druhým nadzemním podlažím, výměnu konstrukce krovu včetně ošetření trámů proti dřevokaznému hmyzu. Ujištění žalovaných nebylo pravdivé; dům rekonstruovali podle projektové dokumentace V. H., kterou žalobcům předali až po uzavření kupní smlouvy (viz protokol z 13. 4. 2012). Dopisem z 22. 5. 2012, který žalovaní převzali 23. 5. 2012, uplatnili žalobci závady stavebně-technického, tepelně-technického charakteru a elektroinstalace, které obecně popsali, a odkázali na přiložený posudek znalce Ing. Josefa Vašulky z 27. 4. 2012, který uvedené závady konkretizoval (včetně nemožnosti připojit elektroinstalaci budovy na rozvodnou síť). Námitka žalovaných (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 16. 10. 1985, sp. zn. 3 Cz 31/85), že vady předmětu kupní smlouvy vytkli žalobci po uplynutí lhůty stanovené v §599 odst. 1 obč. zák., která běžela od 13. 2. 2012, neobstojí. Soudy obou stupňů spojily notifikaci vad odůvodňujících právo na slevu z kupní ceny s dopisem z 22. 5. 2012, který žalovaní převzali 23. 5. 2012, a jehož přílohou byl posudek znalce Ing. Josefa Vašulky. Skutečnost, že žalobci vady konkretizovali také v žalobě doručené žalovaným po uplynutí šesti měsíců od uzavření kupní smlouvy, na závěru o včasnosti reklamace nic nemění. Zbylé námitky žalovaných uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen zpochybňovaný právní závěr o opodstatněnosti práva na slevu ze sjednané kupní ceny. Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z kterého vycházel odvolací soud. Ten rozhodl na základě zjištění, založeného – kromě jiných důkazních prostředků – zejména na posudcích znalců Ing. Josefa Vašulky z 27. 4. 2012, Ing. Miroslava Hrbáče z 2. 10. 2012 a 1. 11. 2014 a na znaleckém posudku č. 61/2016 z 9. 1. 2017, zpracovaného VUT v Brně, fakultou stavební. Prosazují-li žalovaní vlastním hodnocením důkazů, že žalobci věděli o tom, že rekonstrukce předmětu koupě byla provedena podle projektové dokumentace V. H. a ne společnosti STAFALIA, s.r.o., a že žalobce seznámili se stavem krovu, střechy a štítové stěny budovy (s jejich stářím a opotřebením), přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci. Důkazům, které odvolací soud provedl a následně zhodnotil, odpovídá skutkový závěr o existenci závad předmětu koupě v době uzavření kupní smlouvy, které nebyly projevem běžného opotřebení (žalovaní ujistili žalobce, že stavbu rekonstruovali způsobem uvedeným v projektové dokumentaci společnosti STAFALIA, s.r.o., takže kupující předpokládali, že dům má vyměněnou a doplněnou dřevěnou stropní konstrukci, vyměněnou konstrukci krovu, nové omítky včetně specifické tepelné izolace a že byl instalován nový rozvod elektřiny). Lze shrnout, že se žalovaní předloženou argumentací domáhají přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a jejich právní námitky, byť je podpořili odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu a rozhodovací činnost Ústavního soudu, jsou z tohoto důvodu bezcenné. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy ani hodnocení důkazů založené na libovůli dovolací soud neshledal (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. (tj. o otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), nýbrž o otázky případné existence či neexistence vad řízení ve smyslu §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá, o.s.ř.) Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 12. 12. 2019 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/12/2019
Spisová značka:33 Cdo 1925/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1925.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Odpovědnost za vady
Dotčené předpisy:§241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§599 odst. 1 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:02/18/2020
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 490/20
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12