ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2655.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 2655/2019-476
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně M. H. , bytem XY, zastoupené Mgr. Bohumilem Petrů, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 850/7, proti žalovanému J. Ch., se sídlem XY (identifikační číslo osoby XY), zastoupenému JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, o zaplacení 200.000 Kč s příslušenstvím oproti vydání věci a o vzájemném návrhu na zaplacení 110.844 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 80/2013, o dovolání žalobkyně a o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 2. 2019, č. j. 47 Co 234/2018-439, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 29. 6. 2018, č. j. 8 C 80/2013-383, výrokem I. uložil žalovanému povinnost do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni 200.000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,5 % z částky 200.000 Kč za dobu od 30. 11. 2012 do zaplacení oproti vydání kotle ATMOS typu DC25 SP, hořáku ATMOS typu A25, dopravníku paliva a provozního zásobníku pelet ATMOS o objemu 500 l, propojovací sady mezi akumulačním zásobníkem a kotlem ATMOS typu AS 25, kouřovodu, třísložkového komínu, ochrany teplotní zpátečky ATMOS typu LADDOMAT 21, propojovacího ocelového potrubí včetně armatur mezi kotlem a akumulátorem tepla REGULUS typu DUOE750/200, akumulátoru tepla REGULUS typu DUOE750/200, dvojice oběhových čerpadel GRUNDFOS typu ALPHA2 25-40, expanzní nádoby s vakem ČKD DUKLA typu EXPANZOMAT 110, dvojice trojcestných směšovacích ventilů DN25 ESBE typu VRG131, dvojice kalorimetrů SIEMENS typu WFN 21.E131/CZ, prostorového programovatelného regulátoru HONEYWELL typu CM727 RF, bezdrátového digitálního termostatu, cirkulačního čerpadla teplé vody se spínacími hodinami GRUNDFOS typu UP15-14 BUT, termostatického ventilu ESBE typu VTA, kulového uzavíracího kohoutu, filtrů, vypouštěcích kohoutů, automatických odvzdušňovacích ventilů a spojovacího materiálu. Výrokem II. zamítl vzájemnou žalobu žalovaného na zaplacení 110.844 Kč s příslušenstvím. Výrokem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni k rukám advokáta Mgr. Bohumila Petrů na náhradě nákladů řízení 377.786 Kč a výrokem IV., ve spojení s usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 10. 2018, č. j. 8 C 80/2013-399, uložil žalovanému povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě náklady řízení ve výši 32.244 Kč.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. 2. 2019, č. j. 47 Co 234/2018-439, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a IV. potvrdil a ve výroku III. jej změnil tak, že výše nákladů řízení před soudem prvního stupně, které je žalovaný povinen nahradit žalobkyni, činí 234.847 Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba účastníci řízení dovolání, která Nejvyšší soud projednal a rozhodl o nich podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání žalobkyně směřuje proti rozsudečným výrokům II. a III., jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně sice řádně vymezila, v čem spatřuje přípustnost svého dovolání (je přesvědčena, že odvolací soud při rozhodování o nákladech řízení nerespektoval závěry přijaté v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4609/2017, tedy rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu), pomíjí však, že přípustnost jejího dovolání je vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle něhož dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Žalovaný ve svém dovolání sice namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, avšak z obsahu tohoto podání je zřejmé, že dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. ve skutečnosti neuplatnil. Vytýká totiž odvolacímu soudu, že se náležitě nevypořádal s jeho námitkami (že „ žalovaná si z nabídky objednala pouze část díla a zbytek měl být realizován později, že v rámci otopné soustavy je jedna věc výkon zdroje tepla, ale jinou je schopnost otopné soustavy toto teplo nějakým způsobem předat, že objekt byl před instalací kotle vytápěn kotli o celkově nižším výkonu “), a prosazuje, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože jeho odůvodnění nemá náležitosti uvedené v §157 odst. 2 o. s. ř. Uvedené výtky a výhrada dovolací důvod nesprávného právního posouzení nevystihují. Jsou jimi namítány vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž - jsou-li skutečně dány - však dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci, tj. o otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). Vzhledem k výše uvedenému nebylo třeba rozhodnutí odvolacího soudu konfrontovat s rozhodnutími, v nichž se Nejvyšší soud vyjadřoval k náležitostem odůvodnění rozsudku podle §157 odst. 2 o. s. ř., kterými žalovaný svou argumentaci podpořil. I žalovaný ve svém dovolání výslovně brojí proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí. Jak již bylo uvedeno v souvislosti s dovoláním žalobkyně, dovolání proti rozsudku v části týkající se výroků o nákladech řízení není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Dovolací soud dovolání obou účastníků řízení podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustná odmítl. S ohledem na výsledek řízení již nerozhodoval samostatně o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu