ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.3633.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 3633/2019-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně J. K. , bytem v XY, zastoupené Mgr. Jakubem Novákem, advokátem se sídlem ve Studénce, Zahradní 636, proti žalovanému I. S. , bytem v XY, zastoupenému Mgr. Hanou Kuchyňkovou Palizovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 383/5, o 50.397,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 63 C 49/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2019, č. j. 57 Co 97/2019-127, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.162,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jakuba Nováka, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 6. 2019, č. j. 57 Co 97/2019-127, potvrdil v části výroku I rozsudek ze dne 30. 11. 2018, č. j. 63 C 49/2018-92, kterým Okresní soud v Ostravě uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 50.397,10 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 9. 9. 2017 do zaplacení, v části výroku I jej změnil tak, že žalobu na zaplacení úroků z prodlení výši 8,05 % z částky 50.397,10 Kč od 1. 8. 2017 do 8. 9. 2017 zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II) a o nákladech odvolacího řízení (výrok III).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Nejvyšší soud – v souladu s čl. II části první přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak.
V části směřující do rozhodnutí o věci samé dovolání neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.). Formulací, že napadené rozhodnutí „ závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, resp. má být vyřešena jinak“, tj. částečnou citací §237 o. s. ř. není přípustnost dovolání v režimu §237 o. s. ř. řádně vymezena, neboť z dovolání se nepodává, jakou právní otázku má přitom dovolatel na mysli. Absentující údaj nelze dovodit ani z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.). Dovolatel odvolacímu soudu vytýká pouze to, že se nedostatečně zabýval jeho námitkou „možnosti a povinnosti vystavit fakturu za právní služby“ , za situace, kdy „ žalobkyně fakturu vystavila s prodlením dvou let“ . Tím však nevystihl způsobilý dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., nýbrž namítl vadu řízení, k níž (je-li skutečně dána) dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; sama o sobě není způsobilá přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř., tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014., sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
Absence údaje o tom, v čem podle dovolatele spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit, a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Dovolání směřující proti části rozhodnutí, jíž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 11. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu