ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.5272.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 5272/2017-642
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně K. I. , bytem XY, zastoupené Mgr. Markem Lhotským, advokátem se sídlem v Brně, Lesnická 787/10, proti žalovaným 1) J. D. , bytem XY, 2) J. M. , bytem XY, a 3) M. P. , bytem XY, zastoupených JUDr. Romanem Haisem, advokátem se sídlem v Brně, Čeňka Růžičky 767/8, o 1.052.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 440/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 6. 6. 2017, č.j. 69 Co 339/2016-538, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 6. 6. 2017, č.j. 69 Co 339/2016-538, se – vyjma měnícího výroku o věci samé – zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. 6. 2016, č.j. 11 C 440/2012-391, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 1.052.000 Kč se specifikovanými úroky a úroky z prodlení a na náhradě nákladů řízení 402.534 Kč.
Rozsudkem ze dne 6. 6. 2017, č.j. 69 Co 339/2016-538, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé změnil tak, že prvnímu žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 350.666,70 Kč se specifikovanými úroky a úroky z prodlení, druhému žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 350.666,30 Kč se specifikovanými úroky a úroky z prodlení, a třetímu žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 350.666,60 Kč se specifikovanými úroky a úroky z prodlení, a v rozsahu, jímž se žalobkyně domáhala po prvním žalovaném zaplacení 701.333,30 Kč se specifikovanými úroky a úroky z prodlení společně a nerozdílně s druhým a třetím žalovaným, po druhém žalovaném zaplacení 701.333,30 Kč se specifikovanými úroky a úroky z prodlení společně a nerozdílně s prvním a třetím žalovaným a po třetím žalovaném zaplacení 701.333,40 Kč se specifikovanými úroky a úroky z prodlení společně a nerozdílně s prvním a druhým žalovaným, žalobu zamítl. O nákladech řízení před soudem prvního a druhého stupně rozhodl tak, že žalobkyni uložil zaplatit každému z žalovaných 88.905 Kč, resp. 16.346 Kč. Nákladové výroky opřel odvolací soud o ustanovení §142 odst. 2 a §224 odst. 1, 2 občanského soudního řádu; v obou stupních řízení byla žalobkyně úspěšná z jedné třetiny, žalovaní ze dvou třetin, takže po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci přiznal žalovaným jednu třetinu účelně vynaložených nákladů.
Rozhodnutí odvolacího soudu – ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů – napadla žalobkyně dovoláním. Důsledkem změny povahy závazku ze solidárního na dílčí nemůže být – argumentuje dovolatelka – její (částečný) neúspěch ve sporu, neboť ve výsledku jí soudy přiznaly pohledávku v plné výši. Odvolací soud měl proto o nákladech řízení rozhodnout podle §142 odst. 1 (§224 odst. 1) občanského soudního řádu. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se s rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech řízení ztotožnili a navrhli dovolání žalobkyně odmítnout.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva – posouzení úspěšnosti účastníka v řízení při změně kvalifikace společného závazku na závazky dílčí –, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§237 o.s.ř.).
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud použil procesní právní normu nedopadající na daný procesní vztah, nebo sice správně určenou právní normu procesního práva nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval.
Podle §142 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (odstavec 1). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (odstavec 2).
Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 31. 5. 1967, sp. zn. 6 Cz 74/67, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 116/1967, vysvětlil, že „právo na náhradu nákladů řízení pro případ úspěchu ve sporu je upraveno v ustanovení §142 o.s.ř. Z tohoto ustanovení pak vyplývá, že právo na náhradu nákladů řízení má ten účastník, který měl úspěch ve věci. Pojem věc znamená předmět řízení, jak je určen v návrhu na zahájení řízení, a to v té jeho části, v níž navrhovatel (žalobce) uvádí, čeho se svým návrhem domáhá (v tzv. petitu podle §42 odst. 3, §79 odst. 1, §80 o.s.ř.).“ Z tohoto rozhodnutí se pak jednoznačně podává, že žalobce má ve věci plný úspěch tehdy, pokud soud vyhoví jeho žalobě v plném rozsahu; je-li žalobce s nárokem, který učinil předmětem řízení, úspěšný v celém rozsahu, přizná mu soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§142 odst. 1, §224 odst. 1 o.s.ř.). O správnosti těchto východisek nikdy nepanovaly v soudní praxi i v odborné literatuře žádné pochybnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3918/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1706/2014, ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2499/2017, Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 975, David, L. Ištvánek, F. Javůrková, N. Kasíková, M. Lavický, P. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, str. 635).
V projednávané věci požadovala žalobkyně z titulu smlouvy o půjčce zaplacení 1.052.000 Kč s příslušenstvím, která se rovná součtu částek, jež odvolací soud uložil zaplatit každému z žalovaných. V konečném výsledku měla žalobkyně ve sporu plný úspěch a bylo namístě aplikovat ustanovení §142 odst. 1 (§224 odst. 1, 2) o.s.ř.
Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v akcesorických (nákladových) výrocích podle §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§243e odst. 2, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 3. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu