ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.617.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 617/2018-175
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně V. S. , bytem XY, zastoupené JUDr. Josefem Fojtíkem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 1516/33, proti žalované M & M reality holding a. s. , se sídlem v Praze 1, Krakovská 583/9 (identifikační číslo 274 87 768), zastoupené Mgr. Peterem Harmečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova 302/13, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 304/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2017, č.j. 15 Co 427/2016-148, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2017, č.j. 15 Co 427/2016-148, se mění takto:
Rozsudek ze dne 25. 6. 2015, č.j. 30 C 304/2011-106, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zrušil rozhodčí nález Rozhodčího soudu Hospodářské komory České republiky a Agrární komory České republiky ze dne 12. 8. 2011, Rsp 943/11, se mění tak, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu se zamítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 6.828 Kč, odvolacího řízení 4.178 Kč a dovolacího řízení 12.178 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Petera Harmečka, advokáta.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 25. 6. 2015, č.j. 30 C 304/2011-106, Obvodní soud pro Prahu 1 zrušil rozhodčí nález Rozhodčího soudu Hospodářské komory České republiky a Agrární komory České republiky ze dne 12. 8. 2011, Rsp 943/11, a žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 14.076 Kč k rukám právního zástupce a 460 Kč přímo žalobkyni (náhrada cestovních výdajů).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 1. 2017, č.j. 15 Co 427/2016-148, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (změnil je pouze co do výše přiznaných nákladů řízení žalobkyni) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že Rozhodčí soud Hospodářské komory České republiky a Agrární komory České republiky (dále jen „rozhodčí soud“) neposkytl žalobkyni (v rozhodčím řízení straně žalované) možnost věc před rozhodcem projednat, a proto bylo na místě jím vydaný nález zrušit (§31 písm. e/ zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“).
V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná oponuje právnímu závěru, podle něhož žalobkyně nemohla v důsledku procesního postupu rozhodčího soudu porušujícího rovné postavení účastníků rozhodčího řízení uplatnit svá procesní práva. Rozhodčí soud věc projednal v její nepřítomnosti, neboť k žalobě se podrobně vyjádřila, nenavrhla svůj účastnický výslech, byla zastoupena a omluvu doručila rozhodčímu soudu až v den nařízeného jednání. Důvod zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e/ zákona č. 216/1994 Sb. proto není naplněn.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva – užití §31 písm. e/ zákona č. 216/1994 Sb. v poměrech projednávané věci –, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a kterou žalovaná spolu s vymezením předpokladu přípustnosti dovolání řádně identifikovala (§237, §241a odst. 1, 2, 3 o.s.ř.), je dovolání přípustné.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §30 zákona č. 216/1994 Sb. se na řízení před rozhodci přiměřeně užijí ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §31 písm. e/ zákona č. 216/1994 Sb. soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná (v rozhodčím řízení strana žalující) podala proti žalobkyni (v rozhodčím řízení straně žalované) žalobu datovanou 21. 4. 2011. Žalobkyně se k rozhodčí žalobě podrobně vyjádřila podáními z 13. 6. 2011 a 7. 7. 2011; navrhla její zamítnutí a přiznání náhrady nákladů rozhodčího řízení. Rozhodčí soud nařídil ústní jednání na 14. 7. 2011, k němuž předvolal žalobkyni a JUDr. Dalilu Pelechovou, advokátku, která žalobkyni v rozhodčím řízení zastupovala na základě procesní plné moci. E-mailovým podáním z 13. 7. 2011 požádala zmocněnkyně žalobkyně o odročení jednání; žádost zdůvodnila náhlým onemocněním klientky, přiložila „výměnný list - poukaz k odbornému vyšetření“ (vystavený 13. 7. 2011 Z. S.) a uvedla, že si žalobkyně nepřeje, aby rozhodčí soud jednal v její nepřítomnosti. Se zřetelem na vyjádření strany žalující, jejíž výslech nebyl navržen, nepovažoval rozhodčí soud osobní účast žalobkyně za nutnou a věc projednal v její nepřítomnosti. Právní zástupkyně žalobkyně se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila, ačkoli předvolání 19. 5. 2011 převzala. Rozhodčí soud vydal 12. 8. 2011 rozhodčí nález, jímž žalobkyni uložil zaplatit žalované 150.000 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení) a na nákladech rozhodčího řízení 40.996 Kč.
Důvod zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e/ zákona č. 216/1994 Sb. míří především na ochranu dodržování základních procesních práv a povinností účastníků rozhodčího řízení s ohledem na zásadu jejich rovnosti. Účastníci rozhodčího řízení musí mít reálnou možnost projednat věc, zejména uplatnit svou argumentaci, navrhnout důkazy, vyjádřit se ke skutečnostem a důkazům, účastnit se jednání, a to za rovných podmínek pro obě strany sporu. Při posouzení naplnění předmětného zrušovacího důvodu je jedním z hledisek to, zda rozhodci (stálý rozhodčí soud) přistupovali k oběma stranám stejně, zajišťovali jim rovné postavení a možnosti a zda nedocházelo ke zvýhodňování jedné ze stran na úkor strany druhé. V rozsudku ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3183/2010, Nejvyšší soud uzavřel, že „otázku, zda byla s ohledem na rovné postavení stran rozhodčího řízení poskytnuta stranám možnost věc před rozhodci projednat, respektive, zda byla řádně poskytnuta dostatečná možnost k uplatnění procesních práv účastníků rozhodčího řízení, je třeba zkoumat nejen z hlediska, zda po formální stránce byly procesní postupy dodrženy, ale rovněž z hlediska, měly-li obě strany rovnou a dostatečnou možnost uplatnit tvrzení, námitky, navrhovat důkazy apod.“
Zásadu rovnosti – vyjádřenou v §18 zákona č. 216/1994 Sb. – citovaný zákon nerozvádí stanovením konkrétních práv a povinností účastníků rozhodčího řízení a k jejímu naplnění je nutno ve smyslu §30 zákona č. 216/1994 Sb. přiměřeně použít příslušná ustanovení občanského soudního řádu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 1528/2005, ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1201/2007).
Judikatura Nejvyššího soudu je v poměrech dopadajících na ustanovení §101 odst. 3 ve spojení s §229 odst. 3 o.s.ř. ustálena v tom, že soud odejme možnost jednat, projedná-li věc v nepřítomnosti účastníka, který požádal z důležitého důvodu o odročení jednání, anebo bez výslovného návrhu účastníka v nepřítomnosti jeho právního zástupce (o odnětí možnosti jednat před soudem jde v případě zastoupeného účastníka tehdy, jestliže účastník v důsledku postupu soudu nemůže realizovat svá procesní práva ani prostřednictvím svého zástupce). Po účastníku, který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, nelze spravedlivě požadovat, aby strpěl projednání a rozhodnutí věci v nepřítomnosti, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu brání v účasti na jednání. Důležitým důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem (zástupcem) způsobené nebo jinak zaviněné, lze-li je v dané situaci považovat za důležité (srov. usnesení ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1307/2007, ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1226/2012). Důležitým důvodem ve výše uvedeném smyslu je také nemoc účastníka řízení. Současně však platí, že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu . I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání, není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem §101 odst. 3 o.s.ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených (srov. usnesení ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4124/2008).
V souzené věci rozhodčí soud – maje k dispozici vyjádření žalované strany ke skutkovým okolnostem sporu – jednal v nepřítomnosti řádně předvolané zástupkyně oprávněné ke všem úkonům, které mohla v rozhodčím řízení učinit žalobkyně (§24 odst. 1, věta první, §25 odst. 1 o.s.ř.). Osobní účast žalující strany při jednání nebyla nezbytná a zástupkyně, jejímž prostřednictvím vykonávala žalobkyně svá procesní práva a povinnosti, se k rozhodčímu jednání bez omluvy nedostavila; omluva účastnice rozhodčího řízení s žádostí o odročení jednání se a priori na její zástupkyni nevztahovala (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1358/99, a ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1094/2000, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2003).
Lze uzavřít, že důvod zrušení nálezu rozhodčího soudu podle §31 písm. e/ zákona č. 216/1994 Sb. není dán.
Protože odvolací soud rozhodl nesprávně a jelikož dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil (§243d písm. b/, §243f odst. 4 o.s.ř.).
Žalovaná má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti žalobkyni, která nebyla ve sporu úspěšná (srov. §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaným ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013, zrušil s účinností od 7. 5. 2013 vyhlášku č. 484/2000 Sb., aplikoval Nejvyšší soud při určení výše náhrady nákladů řízení vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění, dále jen „advokátní tarif“ (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Odměna za zastupování advokátem v řízení před soudem prvního stupně sestává ze čtyř úkonů právní služby [převzetí a příprava zastoupení advokátkou Mgr. Martinou Čejkovou Horákovou (§11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 30 C 304/2011-11 (§11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu), převzetí a příprava zastoupení advokátem Mgr. Peterem Harmečkem (§11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), písemné podání ve věci samé (§11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu]. U jednotlivých úkonů právní služby tvoří tarifní hodnotu, z níž se vypočítává mimosmluvní odměna, částka 10.000 Kč (§9 odst. 1 advokátního tarifu); tomu odpovídá sazba 1.500 Kč za jeden úkon právní služby (§7 bod 4 advokátního tarifu). Při celkovém počtu čtyř úkonů, z nichž za jeden náleží polovina odměny (druhý úkon v dané věci - viz výše), činí odměna částku 5.250 Kč a náhrada hotových výdajů 1.200 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Tři úkony právní služby uskutečnila advokátka Mgr. Martina Čejková Horáková, v současné době vyškrtnutá ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou, která nedoložila registraci k dani z přidané hodnoty. Ze zbývající částky – nákladů za zastoupení Mgr. Peterem Harmečkem – činí náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 378 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Za zastupování advokátem v řízení před odvolacím soudem náleží odměna za jeden úkon právní služby spolu s náhradou hotových výdajů (§11 odst. 1 písm. k/, §13 odst. 3 advokátního tarifu) a s 21% daní z přidané hodnoty, ve výši 2.178 Kč; k tomu je třeba připočítat zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 2.000 Kč. Žalovaná byla úspěšná i v dovolacím řízení, čemuž (při identickém výpočtu jako v případě nákladů odvolacího řízení) podle advokátního tarifu v aktuálním znění odpovídá částka 2.178 Kč a spolu se zaplaceným soudním poplatkem za dovolání ve výši 10.000 Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 1. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu